ECLI:CZ:US:1999:2.US.196.98
sp. zn. II. ÚS 196/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti M.H., zastoupeného advokátem JUDr. A.H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 11 To 16/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhal s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2, čl. 36 a násl. včetně čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 odst. 1 a 3 písm. e) Mezinárodního paktu o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 odst. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora uvedeného usnesení, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, jímž byl uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona a uložen mu peněžitý trest ve výši 5.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 6 týdnů s odůvodněním, že nebyl vyslechnut svědek F.K. a nebylo respektováno, že jednal alespoň s vědomím svého nadřízeného J.K.
K výpovědi svědka F.K. namítl, že byla nelogická, pokud nejprve prezentoval, že pan K. v tomto nefiguroval, a poté, že jej ani nezná, a dále, že byla učiněna v nepřítomnosti jeho obhájce, přičemž právě osobní účast obhájce by ukázala, že se svědek K. mýlí, co se osobní znalosti majora K. týká, čímž by přispěl k objektivnějšímu posouzení jeho obhajoby.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 T 13/94, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k peněžitému trestu 5.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 6 týdnů. V odůvodnění svého rozsudku odkazuje Okresní soud na výpovědi svědků K., R., C. a mjr. K., nadřízeného obžalovaného, a tu část jeho výpovědi, v níž výslovně uvedl, že nepověřil stěžovatele šetřením o krádeži, neboť nebyl o ničem oficiálně informován. Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval o odvolání stěžovatele, v odůvodnění svého rozhodnutí potom uvedl, že k výpovědi svědka K. z přípravného řízení nelze přihlížet, a to pro nesouhlas ze strany obžalovaného se čtením výpovědi tohoto svědka, avšak že ostatní důkazy byly provedeny v potřebném rozsahu a správným způsobem, s tím, že nepovažuje výslech svědka K. za tak důležitý, aby ještě více přispěl k objasnění skutkového stavu věci, který má za dostatečně zjištěný.
Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu). Jestliže tedy obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v souzené věci také stalo, podmínky dané ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, jakož i ustanovení §125 tr. řádu, a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily a proč nevyhověly návrhu na provedení dalších důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" toto hodnocení důkazů obecnými soudy.
Obsah uvedeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 T 13/94, nenasvědčuje tomu, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do ústavně zaručených stěžovatelových práv, neboť se všemi námitkami, uváděnými stěžovatelem pro účely ústavní stížnosti, se již vypořádaly obecné soudy, a to způsobem, který je zcela v souladu s trestním řádem. Navíc, nebyl-li výslech svědka K. v přípravném řízení akceptován jako důkaz, je irelevantní stěžovatelova v ústavní stížnosti namítaná nelogičnost jeho výpovědi i okolnost, že jí nebyl přítomen obhájce. Všechny shora uvedené skutečnosti se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 25. 5. 1999 předseda senátu Ústavního soudu