ECLI:CZ:US:1999:2.US.198.98
sp. zn. II. ÚS 198/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti nezl. J.B., zastoupeného Mgr. M.P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, čj. 1 To 179/98-25, ze dne 3. 3. 1998 , ve spojení s usnesením Okresního soudu v Bruntále, čj. Nt 122/98 - 9, ze dne 5. 2. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 29. 4. 1998, navrhuje stěžovatel zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, čj. Nt 1 To 179/98-25, ze dne 3. 3. 1998, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Bruntále, čj. Nt 122/98 - 9, ze dne 5. 2. 1998, a to pro porušení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. Nt 122/98, rozhodl Okresní soud v Bruntále o vzetí stěžovatele do vazby. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 179/98, byla stížnost stěžovatele zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dobu od omezení osobní svobody v 9,46 hod do 17,30 hod. dne 3. 2. 1998 policie pokryla úředním záznamem, ve kterém se hovoří o tom, že v době od 9,46 hod. do 17,30 hod. dne 3. 2. 1998 s ním bylo pracováno v souladu s ustanovením §13 odst. 1 zákona č. 283/91 Sb. Tento úřední záznam považuje stěžovatel za účelový. Ustanovení §13 výše citovaného zákona se týká, jak uvádí stěžovatel, oprávnění policisty požadovat prokázání totožnosti. Podle stěžovatele k postupu podle ustanovení §13 odst. 1 cit. zákona policisté neměli naprosto žádný důvod, když se nejednalo o žádnou situaci uvedenou pod písmeny a) až f) ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb. Tento úřední záznam je pak ve zřejmém rozporu s úředním záznamem o zajištění stěžovatele, kde se uvádí, že zajištění předcházelo předvedení podle §12 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., ke kterému došlo dne 3. 2. 1998 ve 13,00 hod. Tyto úřední záznamy si podle stěžovatele odporují. Podle §12 odst. 9 zákona č. 283/91 Sb., musí být protokol o podání vysvětlení sepsán bez zbytečného odkladu po předvedení osoby a po jeho sepsání policista osobu propustí.
Z výše uvedeného je podle stěžovatele zřejmé, že policie od samého počátku tj. od 9,46 hod. dne 3. 2. 1998, ke stěžovateli přistupovala jako k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu a tedy postupovala celou dobu podle ustanovení §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 283/91 Sb.
Stěžovatel dále ve své stížnosti zpochybňuje údaj o předání návrhu státního zástupce soudu dne 4. 2. 1998 v 17,00 hod. Doba předání tohoto návrhu, tj. v 17,00 hod. je vyznačena pouze propisovacím perem. Tento údaj není nikým podepsán, takže se nedá ověřit komu a vlastně kdy tento návrh byl předán soudu. Stěžovatel uvádí, že výslech posledního svědka byl dne 4. 2. 1998 ukončen v 17,25 hod. Po skončení tohoto výslechu bylo obhájci stěžovatele sděleno, že návrh na jeho vzetí do vazby bude teprve předán soudu. Je tedy podle stěžovatele naprosto vyloučeno, aby údaj o čase předání návrhu státního zástupce v 17,00 hod. byl pravdivý.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje stěžovatel za prokázané, že byl dne 3. 2. 1998 v 9,46 hod. omezen na svobodě podle ustanovení §14 odst. 1 písm. e) a lhůta 24 hodin, uvedená v §77 odst. 1 tr. řádu, uplynula dne 4. 2. 1998 v 9,46 hod. Jestliže je tvrzeno, že návrh na vzetí do vazby byl podán okresním státním zástupcem dne 4. 2. 1998 v 17,00 hod., přičemž pravdivost tohoto údaje stěžovatel zpochybňuje, pak tento návrh byl podán po lhůtě uvedené v §77 odst. 1 tr. řádu.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. Nt 120/98, ke kterému je připojený i spis Nt 122/98.
V odůvodnění svého usnesení čj. 1 To 179/98-25, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného (stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu v Bruntále čj. 122/98 - 9, Krajský soud v Ostravě uvádí, že v procesu dokazování bylo zjištěno, že dne 3. 2. 1998 v 9,30 - 10, 00 hodin byl obviněný ve smyslu ust. §12 odst. 1, 2 zák. č. 283/1991 Sb., o policii vyzván spolu s ostatními obviněnými k podání vysvětlení a dle §12 odst. 8 cit. zák. byl předveden k sepsání protokolu o podání vysvětlení. Tato doba potřebná k podání vysvětlení (přičemž šlo o vysvětlení velmi závažné trestní věci), se nepočítá do lhůty 24 hodin, která začíná zajištěním obviněného dle §14 odst. 1 písm. e), odst. 3 cit. zákona, v daném případě v 17,30 hod. u obviněného B. Návrh na vzetí obviněného do vazby byl podán u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 2. 1998 v 17,00 hod., tedy ve lhůtě stanovené v ustanovení §75 tr. řádu o zadržení obviněných vyšetřovatelem. Obvinění bylo sděleno obviněnému dne 3. 2. ve 20,00 hod.
Pro podání vysvětlení nejsou stanovena jednoznačná časová a místní pravidla. Je věcí policie, aby určila místo a čas pro podání vysvětlení, přičemž musí přirozeně respektovat základní práva a svobody předvolané osoby. Pro řešený případ je zde rozhodující to, zda oba obecné soudy správně posoudily postup orgánů činných v trestním řízení, které předvedly stěžovatele k podání vysvětlení a držely jej až do 17, 30 hod. dne 3. 2. 1998, kdy byl zajištěn.
Ustanovení §12 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., umožňuje bezprostřední jednání policie v případě, kdy se jedná o závažný trestný čin, což bylo v daném případě podle názoru obecných soudů splněno a lze jim v tomto směru těžko něco vytknout.
Není proto rozhodující doba předvedení k podání vysvětlení, nýbrž povaha a složitost případu, od které pak závisí možnost sepsání protokolu. Podávání vysvětlení není součástí trestního řízení a předvedení není případem zbavení svobody podle čl. 8 Listiny, nýbrž případem stanovení povinnosti podle čl. 4 odst. 1, popř. čl. 4 odst. 2, Listiny. V daném případě z úředního záznamu plyne, že stěžovateli nebylo sděleno obvinění, nýbrž byl podle úředního záznamu "předveden za účelem podání vysvětlení k případu vhozených zápalných lahví". To, že nakonec tento postup vyústil ve sdělení obvinění neznamená, že musel být zneužit. Z §12 odst. 9 zákona č. 283/1991 Sb., neplyne, že by musel být propuštěn ten, u kterého se po podání vysvětlení zjistilo podezření ze spáchání trestného činu. Též je třeba poznamenat, že z principu právního státu neplyne pouze požadavek zákazu zásahu do základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny), ale též požadavek dostatečnosti prostředků, které stát má při plnění svých funkcí při ochraně veřejných zájmů.
Pokud jde o stěžovatelem zpochybněný časový okamžik podání návrhu OSZ na vzetí obviněného do vazby, Ústavní soud dodává, že ve spise, sp. zn. Nt 120/98, je uložený faxový záznam, který obsahuje časový údaj 4. 2. 1998 16,53 hod, tedy údaj v podstatě shodný se stěžovatelem zpochybňovaným časovým údajem, uvedeným propisovacím perem na strojovém vyhotovení návrhu na vzetí do vazby (17,00 hod.), který je součástí téhož spisu (sp. zn. Nt 120/98).
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal v činnosti žádného z výše uvedených soudů porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, čl. 8 odst. 3 Listiny, podle kterého obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně, zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu, soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu nebo čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 8. března 1999