ECLI:CZ:US:1999:2.US.201.98
sp. zn. II. ÚS 201/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 201/98
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. M.S., 2) J.S., zastoupených JUDr. R.Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. 15 Co 603/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 30. 4. 1998, se domáhají stěžovatelé zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. 15 Co 603/97, kterým byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 6. 1997, sp. zn. 18 C 122/92, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatelé namítají, že stížností napadeným usnesením došlo k porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména v části, kde je každému občanu zaručeno jeho základní právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Dále uvádějí, že došlo také k porušení čl. 89 a 95 Ústavy, neboť nebyl respektován nález Ústavního soudu , sp. zn. I. ÚS 142/94.
II.ÚS 201/98
Stěžovatelé v řízení před obecnými soudy jsou žalovanými v restituční věci podle zák. č. 87/1991 Sb., a to jako povinné osoby, na uzavření dohody o vydání věci.
Napadené usnesení městského soudu zrušilo rozsudek soudu prvoinstančního a věc mu vrátílo k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V pokračujícím řízení mají stěžovatelé možnost své námitky uplatnit a rozhodující soudy jsou povinny se k nim vyjádřit. V daném případě nebylo použito ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona, neboť stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a v řízení ve stádiu odvolacím nedochází k tomu, že by značnými průtahy v řízení mohla vzniknout stěžovatelům vážná a neodvratitelná újma.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje, byl Ústavní soud nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítnout, protože podaný návrh je nepřípustný podle §75 odst. 1 cit. zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 3. února 1999