Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.08.1999, sp. zn. II. ÚS 210/98 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 114/15 SbNU 111 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.210.98

sp. zn. II. ÚS 210/98 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti J. J., zastoupené JUDr. J. V., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Plzni, a vedl. účastníka Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Domažlicích, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 163/96 a rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích ze dne 5. 2. 1996, sp. zn. POZ/166/96, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 163/96 a rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích ze dne 5. 2. 1996, sp. zn. POZ/166/96, se zrušují. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích ze dne 5. 2. 1996, sp. zn. POZ/166/96, kterým bylo rozhodnuto, že není vlastníkem pozemků uvedených v tomto rozhodnutí a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 30 Ca 163/96, kterým bylo rozhodnutí pozemkového úřadu potvrzeno. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní pozemkový úřad dovodil, že stěžovatelka by byla sice oprávněnou osobou, ale nesplňuje požadavky restitučního titulu podle ustanovení §6 odst. 1 písm. h) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákona o půdě), když předmětné nemovitosti přešly na čsl. stát na základě notářského zápisu pořízeného dne 3. září 1956, sp. zn. N 142/56, N 241/56 státního notářství v Domažlicích formou darování a stěžovatelce se pro toto darování nepodařilo prokázat existenci tísně. Přezkumnému soudu vytýká, že neuznal restituční titul ani podle ustanovení §6 odst. 1 písm. h) a ani podle ustanovení písm. r) citovaného paragrafu zákona o půdě. Namítá, že v řízení nebylo provedeno úplné dokazování a rovněž tak i zjišťování skutkového stavu bylo nedostačující. Je přesvědčena o tom, že v řádném řízení a zvláště neprovedenými důkazy by muselo být prokázáno, že je tu dán restituční titul podle ustanovení §6 odst. 1 písm. h) nebo r) zákona o půdě. Uvádí, že převod předmětné nemovitosti na stát, který uskutečnil její zesnulý otec zmíněným notářským ujednáním, bylo uzavřeno v tísni, když již předtím byl politicky perzekvován a kdy mu hrozilo další zatčení. Převod musel uskutečnit na úhradu daňových nedoplatků ve výši 401.333,88 Kčs, spočívajících v blíže nespecifikovaných nedoplatcích na dani osobní, dávce z majetku, dávce z majetkových přírůstků a mimořádných dávek, které podle stěžovatelky byly neprůkazné a vykonstruované. Přitom sám její otec měl za čsl. státem pohledávku ve výši 618.390,- Kčs z titulu náhrady za převzatý živý a mrtvý inventář statku P., který byl převzat podle zák. č. 46/1948 Sb. Naproti tomu, jak uvádí dále stěžovatelka, byly značně podhodnoceny pozemky, které Ing. K. předal státu. Pro své tvrzení o tom, že rodina ing. J. K. byla politicky perzekvována, doložila stěžovatelka potvrzenými opisy dopisů Ústředního archívu v Praze, které obsahovaly žádost o stíhání kádrově nespolehlivého ing. K., bývalého velkostatkáře a majitele továrny v Domažlicích, zarytého reakcionáře a škůdce lidově demokratické republiky. Soud tím, že nepřipustil navrhované důkazy výslechem stěžovatelky a J. L. a důkaz archivními materiály, porušil podle stěžovatelky čl. 90 Ústavy a čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K dožádání Ústavního soudu se k návrhu ústavní stížnosti vyjádřil Okresní úřad, pozemkový úřad v Domažlicích. Jednak poukázal na to, že stěžovatelce byly v rámci restituce navráceny nemovitosti podle "Rozhodnutí o výkupu pozemků podle §1 odst. 2 zák. č. 46/1948 Sb." - výměrem ONV v Domažlicích ze dne 9. 11. 1950 zn. 613/2-9/IX-1950-IX (č. d. 1093/50-Domažlice, č. d. 22/51-Kdyně. Pokud se však jedná o nemovitosti v kat. území O. a N., které přešly na čsl. stát notářským ujednáním, nebyl naplněn žádný restituční titul, uvedený v §6 odst. 1 zákona o půdě, a proto stěžovatelku neuznal jako vlastníka požadovaných nemovitostí. Pokud se týkalo zákonných dávek, které byly ujednáním vyrovnány, je pozemkový úřad toho názoru, že se jedná o dávky stanovené zákonem č. 134/1946 Sb. a zákonem č. 185/1947 Sb. Je rovněž toho názoru, že nelze brát do souvislosti náhradu za živý a mrtvý inventář a dluhy na daních a dávkách, které měl ing. J. K. vůči čsl. státu. Konečně k námitce, že nebylo řádně vyšetřeno, za jakých okolností přešly předmětné nemovitosti na stát, pozemkový úřad dodává, že vyzval stěžovatelku, aby tyto skutečnosti osvědčila. Ta však na tuto výzvu nereagovala. Dokumenty z Ústředního archívu nebyly pozemkovému úřadu předloženy. Navrhuje proto, aby podané ústavní stížnosti nebylo vyhověno. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti se nejprve zabývá námitkou stěžovatelky, která soudu vytýká, že nepřipuštěním důkazů porušil ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. Tuto námitku odmítá s tím, že navrhované důkazy byly řádně provedeny, včetně protokolace správním orgánem. Současně krajský soud upozorňuje na to, že v řízení o opravném prostředku, vedeném podle části páté, hlavy třetí o. s. ř. nepostupuje podle ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř., neboť toto řízení je ovládáno principem kasačním a soud přezkoumává pouze zákonnost rozhodnutí správního orgánu, vycházeje přitom ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí. Soudu proto nepřísluší provádět nové důkazy a tyto důkazy hodnotit, neboť tím by nahrazoval činnost správního orgánu a protiprávně by zasahoval ze sféry soudní do sféry moci výkonné. Protože neshledal stěžovatelkou namítané porušení ústavních předpisů, navrhuje krajský soud zamítnutí ústavní stížnosti. Ústavní soud si rovněž vyžádal spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 163/96, který obsahoval i spis Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích. Vyhodnocením kompletního materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je oprávněná. Nejprve bylo nutno se zabývat právní kvalifikací notářského zápisu ze dne 3. září 1956, č. j. N 142/56 a NZ 241/56, obsahujícího ujednání mezi čsl. státem a ing. J. K. Ing. J. K. tímto ujednáním postupuje a předává čsl. státu v ujednání blíže označené nemovitosti, které podle znaleckého odhadu, včetně pískového lomu představují hodnotu 366. 109,- Kčs. Podle výkazu nedoplatků finančního odboru rady ONV v Domažlicích činila pohledávka státu na daních za Ing. Královcem částku 401.333,88 Kčs, kterou měl čsl. stát na jeho nemovitém majetku knihovně zajištěn. K dluhům přistoupil i nezaplacený soudní poplatek ve výši 8.026,40 Kčs. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že předmětné ujednání splňuje formální znaky závazku, který typově se vyznačuje jako smlouva abstraktní, platná bez ohledu na konkrétní hospodářský základ jednání. Dovozuje dále, že v té době se na ing. K. vztahoval zák. č. 134/1946 Sb., kdy podle jeho znění §68 odst. 1 bodu 5 byla možná úhrada jinými majetkovými hodnotami, pokud státní správa měla zájem na jejich získání místo zaplacení. Předmětné ujednání bylo provedeno v září r. 1956. V té době již soudem citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 78/1952 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1953. Tento zákon již podobné úhrady nepřipouští a jako jediný způsob úhrady daně připouští zaplacení. Nelze souhlasit ani s právním názorem soudu, že se jedná o smlouvu abstraktní, která je platná bez ohledu na hospodářský základ jednání. Daně, dávky a poplatky byly a jsou veřejnoprávního charakteru a nelze je kompenzovat s jinými závazky. Aby tedy došlo k úhradě dlužných pohledávek státu, musel dlužník nejprve formou darování nemovitostí získat finanční hodnotu, kterou potom mohl uhradit svůj dluh. V daném případě byla jeho dispozice s předmětným majetkem navíc omezena knihovním zajištěním ve prospěch věřitele. Nelze již prověřit námitku stěžovatelky o tom, že daně a poplatky byly zmanipulovány. Lze však ověřit správnost výše hodnoty předaných nemovitostí. Předmětné nemovitosti tvořily lesní hospodářský celek v P. Byla to část, která Ing. K. zůstala po tzv. nové pozemkové reformě, provedené zák. č. 46/1948 Sb. Notářské ujednání se odvolává na znalecký odhad. Ocenění tohoto lesního hospodářského celku bylo provedeno dne 10. ledna 1956 p. Boh. T., lesním radou v. v. Ten ve svém ocenění veškerou lesní půdu o výměře 39,51 ha ocenil částkou 27.657,- Kčs, což představuje 7 haléřů za 1 m2 lesní půdy! Již sama tato částka svědčí o celkové hodnotě "znaleckého posudku". Posudek - ocenění pískového lomu v P. prováděl vedoucí odboru Okresního národního výboru v Domažlicích. Ing. K., aby mohl uhradit dluh státu, musel mu darovat pozemky, které si stát sám ohodnotil. Je zcela evidentní, že nemohl dostát svým závazkům vůči čsl. státu, když mu to sám v té době totalitní stát znemožnil tím, že mu odňal veškeré výrobní prostředky, které měly tyto platby zajišťovat a ze kterých vlastně ony daně a poplatky pocházely. Přitom dluh, který vůči němu stát měl z titulu povinnosti úhrady mrtvého a živého inventáře ve výši 618.390,- Kčs od r. 1949, mu nebyl zaplacen vůbec. Nutno přisvědčit stěžovatelce, že k nucené transakci dle "ujednání" došlo v tísni a za hrubé politické perzekuce Ing. K., který byl tím likvidován jako třídní nepřítel - kulak a fabrikant. Pro nemožnost plnění stanovených povinností byl v r. 1951 soudem odsouzen a odpykal si trest odnětí svobody. Tíseň i politickou perzekuci dokládá dopis adresovaný sekretariátem ÚV KSČ skupině MLP ze dne 9. 8. 1951, č. j. S 1703/51 Kt, označený jako "důvěrný". V tomto dopise, který obsahuje udání předsedy ZO KSČ podniku S. se m.j. praví : "Bývalý velkostatkář a majitel továrny na stavby v Domažlicích (rozuměj ing. K.), který tajně udržoval černý sklad nejhodnotnějších výrobků a přadenové vlny prvotřídní jakosti v ceně více než 1.000.000,- Kčs až do znárodnění továrny, t. j. do března 1948, je zarytý reakcionář, velice mazaný, který až do konce r. 1950 neopomenul žádné příležitosti lidově demokratické republice škodit a sebe obohacoval. Za část pletich byl na konci minulého roku (t. j. v r. 1950) odsouzen Okresním soudem v Domažlicích na 1 rok vězení a k pokutě 10.000,- Kčs. Proti tomuto rozsudku se odvolal pomocí korupce a jeho vlivných přátel mu byl Krajským soudem v Plzni trest na svobodě snížen na 3 měsíce, což si odseděl. V této věci zprávu vyžaduje sekretariát ÚV KSČ". Druhý dopis téže značky a z téhož dne byl adresován skupině A MLP. Jeho obsahem bylo prošetření udání pro potřeby sekretariátu ÚV KSČ. Tato politická perzekuce i tíseň musela být rozhodujícím orgánům zřejmá i bez výše citovaných písemných dokladů, neboť se jednalo o bezostyšnou a ničím nezastíranou likvidaci třídního nepřítele. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došlo ze strany Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Domažlicích a u Krajského soudu v Plzni k porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatelce nebyla zákonným způsobem poskytnuta ochrana jejím právům a ani právo na spravedlivý proces. Lze souhlasit s vyjádřením předsedy krajského soudu, že přezkumné řízení soudem je ovládáno kasačním principem a že soudu nepřísluší provádět nové důkazy a tyto důkazy vlastní činnosti hodnotit. Při porušení zákonnosti, které podle Ústavního soudu bylo v projednávané věci evidentní, je však jeho povinností přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu zrušit, což se nestalo. Ústavní soud proto podle ustanovení §82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnosti zcela vyhověl a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu a rozsudek Krajského soudu v Plzni, jak jsou uvedeny v enunciátu nálezu, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 18. srpna 1999