ECLI:CZ:US:1999:2.US.287.98
sp. zn. II. ÚS 287/98
Usnesení
II. ÚS 287/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti K.K., právně zastoupeného JUDr. A. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 7 To 81/98-224, ze dne 16. 4. 1998, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 23. 6. 1998 ústavní stížnost odsouzeného K. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, čj. 7 To 81/98-224, ze dne 16. 4. 1998. Ústavní stížnost byla podána včas, vykazovala však vady, které navrhovatel ve lhůtě stanovené ústavním soudem odstranil doplněním ústavní stížnosti ze dne 1. 9. 1998. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem pro podání ústavní stížnosti.
Výše uvedeným rozsudkem byl v odvolacím řízení napadený rozsudek Okresního soudu Brno - venkov, čj. 3 T 90/96-212a, ze dne 10. 10. 1997 zrušen ve výroku o trestech a způsobech jejich výkonu s tím, že navrhovatel byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému
trestu v trvání dvou roků s výkonem do věznice s dozorem a k zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 3. 10. 1994, čj. 3 T 325/94.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud 1. stupně učinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, mající plnou oporu ve výsledcích provedeného dokazování, přičemž však uložil nepřiměřeně přísný trest, a proto mu sám odvolací soud uložil nepodmíněný trest v trvání dvou let.
Soud prvního stupně uznal K. K. vinným trestným činem podvodu dle §250/1, 3 b/ tr. zák., za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let. Žalovaného skutku se měl dopustit tím, že společně s obž. R. Z. dne 22. 9. 1993 na základě živnostenského listu K. K., uzavřeli s a. s. Y. kupní smlouvu na dodávku 3 850 ks porobetonových tvárnic, které odebrali na faktury, přičemž již v době uzavírání kupní smlouvy si byli vědomi, že zboží neuhradí a tak způsobili škodu ve výši 245.152,- Kč a 26. 9. 1993 objednali u firmy Autodoprava K. Brno odvoz tohoto zboží,
II. ÚS 287/98
přičemž v době objednávky si byli vědomi, že dopravu neuhradí a tak způsobili škodu ve výši 38.269,- Kč.
Oba soudy dle názoru navrhovatele při rozhodování porušily zákon a ve věci rozhodly v rozporu s provedenými důkazy a na základě neúplně zjištěného skutkového stavu.
Pokud se týká obsahu podané stížnosti, navrhovatel rozvádí důkazní situaci, poukazuje na jednotlivé důkazy, obsah svědeckých výpovědí, hodnotí věrohodnost svědků a dovolává se nesprávných interpretací těchto důkazů ze strany odvolacího soudu. Tvrdí, že krajský soud o jeho vině rozhodl na základě nepřímých důkazů, které netvoří uzavřený celek. Současně je navrhovatel přesvědčen, že v jeho případě je dána zákonná možnost odložit výkon trestu na přiměřenou zkušební dobu.
Navrhovatel je přesvědčen, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustanoveními §§258 a 259 trestního řádu, čímž současně porušil čl. 8 Listiny základních práv a svobod, dle něhož je svoboda zaručena a nikdo nesmí být svobody zbaven jinak než z důvodů, které stanoví zákon.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Brně. Poukazuje především na to, že vzhledem k obsahu ústavní stížnosti se odsouzený K. K. "fakticky domáhá nového a víceméně opačného hodnocení známých důkazů a tím pádem v podstatě dalšího odvolacího řízení. Zmiňovanými důkazy se odvolací soud, a to i v souvislosti s rozhodnutím soudu I. stupně zabýval, tato zhodnotil a své závěry rozvedl v odůvodnění svého rozsudku".
Ústavní soud je nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" (čl. 83 Ústavy ČR) není další soudní instancí. Proto není oprávněn hodnotit hodnocení důkazů, i kdyby s ním nesouhlasil, a přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR.
Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou proto záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny).
Tato zásada má význam i pro otázku hodnocení důkazů provedených obecnými soudy v projednávané věci. Ústavní soud by mohl, vzhledem k zásadě přímosti dokazování, provedené důkazy hodnotit odchylně jen tehdy, jestliže by tyto důkazy provedl znovu. K tomu
však v souzené věci nebyl důvod. Jak bylo zjištěno ze spisu Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 3 T 90/96, soudy věnovaly předmětné věci náležitou pozornost. Umožnily stěžovateli uplatnit jeho ústavně zaručená základní procesní práva při jednání i v podobě odvolání. Provedly dokazování v souladu s ustanoveními trestního řádu. Pokud se nyní stěžovatel
domáhá jiného právního hodnocení důkazů, které byly provedeny v řízení před obecnými soudy (včetně hodnocení závěrů znalce, aniž byla porušena základní práva stěžovatele, není z výše uvedených důvodů dána ústavnímu soudu možnost ve věci dále pokračovat.
II. ÚS 287/98
Ústavní soud nemůže nahrazovat činnost soudů rozhodujících v trestní věci. Důvody, pro něž byl navrhovatel zbaven svobody, vyplývají přesvědčivě z řízení před obecnými soudy. Stěžovatel byl zbaven svobody na základě řádně proběhnuvšího řízení před obecnými soudy, kde i uplatnil všechny námitky, směřující pouze a výlučně do hodnocení důkazů v jeho trestní věci. Soudy se těmito námitkami zabývaly a zákonným způsobem se s nimi vypořádaly.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel byl odsouzen na základě zákonného rozhodnutí soudem. Další šetření ve věci Ústavnímu soudu nepřísluší.
Dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V daném případě ústavní soud konstatuje, že takové porušení ústavně zaručených základních práv a svobod neshledal.
Dle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 2. 1999
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu