ECLI:CZ:US:1999:2.US.429.99
sp. zn. II. ÚS 429/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M. M., takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 1. 9. 1999 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud se stížností na postup orgánů Policie ČR, vězeňské služby a Okresního soudu v Kladně v případě zadržení, vazby a úmrtí svého syna T. V., ve Vazební věznici Praha - Ruzyně.
Z podání stěžovatelky vyplývá, že stížnost adresovala Ústavnímu soudu z toho důvodu, že přes její snahu o přešetření okolností úmrtí jejího syna dne 26. 8. 1996, nebylo ze strany odpovědných státních orgánů reagováno odpovídajícím způsobem.
Soudce zpravodaj zaslal navrhovatelce písemnou výzvu, společně s poučením o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad i doplnění návrhu jí stanovil přiměřenou 60 denní lhůtu. Písemnou výzvu, spolu s poučením převzala navrhovatelka dne 19. 10. 1999.
Dne 15. 12. 1999 obdržel Ústavní soud sdělení navrhovatelky, spolu s 16ti listinami příloh, ze kterého vyplývá, že se jí přes veškerou snahu nepodařilo zajistit právního zástupce, neboť s ohledem na její dlouhodobou nepřítomnost v ČR zde nemá žádné kontakty, nebo doporučení na kvalitní advokátní kancelář.
Navrhovatelka se bohužel mýlí, domnívá-li se, že Ústavní soud může právní zastupování stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem zajistit sám. Takovýto postup by byl proti smyslu a účelu zákona o Ústavním soudu. Rovněž není v pravomoci tohoto soudu provádět samostatná šetření v záležitostech, které jinak patří do pravomoci či kompetence jiných státních orgánů, a to v situaci, pokud stěžovatelka sama není schopna přesně konkretizovat jaké rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci podaným návrhem napadá z titulu porušení jejích základních práv a svobod, zakotvených v Ústavě a Listině základních práv a svobod.
Každé zákonodárství (USA nevyjímaje) je specifické a liší se podmínkami zastupování práv účastníků řízení před obecnými soudy, jakož i před soudem Ústavním. Ve valné většině případů je však nezbytné v zájmu především zachování práv účastníků právní pomoc advokáta či notáře podle druhu probíhajícího řízení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka ve stanovené 60 denní lhůtě neodstranila vady podání ani je nedoplnila ve smyslu písemného poučení, nezbylo soudci zpravodaji než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 21. prosince 1999