ECLI:CZ:US:1999:2.US.434.98
sp. zn. II. ÚS 434/98
Usnesení
II.ÚS 434/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele S. K., rozeného P., zastoupeného Mgr. T. P., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 9. 1998, č.j. 6 Tvo 171/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 14. 10. 1998, domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 9. 1998, č.j. 6 Tvo 171/98.
Usnesením Nejvyššího soudu ČR shora uvedeným byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. 3 Ntv 37/98, ve věci prodloužení vazby do 1. 3. 1999.
Ve svém návrhu stěžovatel namítá, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla v důsledku porušení zákona o Policii ČR a zákona o trestním řízení soudním porušena jeho práva podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod, nebot' jeho osoba byla omezena na osobní svobodě před vzetím do vazby přinejmenším 75 hodin, a to od 29. 8. 1996 asi od 10 hodin do 1. 9. 1996 do 13,15 hodin, kdy bylo rozhodnuto o vzetí do vazby.
Soudce zpravodaj nejprve z hlediska formálního konstatoval, že dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zák. č.77/1998 Sb., byla podmínka včasnosti podání ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ČR dodržena.
Ústavní soud poté meritorně zjistil, že ve svém návrhu stěžovatel výhradně napadá postup orgánů činných v trestním řízení, ke kterému mělo dojít ve dnech 29. 8. 1996 až 1. 9. 1996, jak je uvedeno výše.
Ze spisového materiálu vyžádaného Ústavním soudem je zřejmé, že navrhovatel byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne
Il. ÚS 434/98
1.9.1996, č.j. 7 Nt 4292/96 - 3, a následně, po podání blíže nezdůvodněné navrhovatelovy stížnosti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.1969, č.j. 9 To 768/96. Navrhovatelovu žádost ze dne 17.9.1996 o propuštění z vazby zamítl Městský soud v Brně usnesením ze dne 21.1.1997, č.j. 7 Nt 4565/96. Lhůta trvání vazby navrhovatele byla opakovaně prodlužována usneseními téhož soudu, a poté vždy následovaly stížnosti proti těmto usnesením, kterými se zabýval Krajský soud v Brně a ve všech případech je zamítl. Předmětem stížností navrhovatele byly vždy důvody trvání vazby, resp. poukazy na sociální a rodinnou situaci.
V žádné z těchto stížností do usnesení Městského soudu v Brně navrhovatel nevznesl námitku proti postupu orgánů činných v trestním řízení předcházejícímu jeho vzetí do vazby, ani nepoukázal na to, že by doba omezení jeho osobní svobody před rozhodnutím o vzetí do vazby měla překročit lhůty stanovené příslušnými zákonnými ustanoveními.
Uvedenou námitku uplatnil navrhovatel poprvé teprve ve stížnosti ze dne 23.8.1998 proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.8.1998, č.j. 3 Ntv 37/98, o prodloužení lhůty trvání vazby nad dva roky, a to vedle dalších argumentů týkajících se důvodů trvání vazby. Stěžovatel měl uplatňovat údaje, o něž výhradně opírá svou ústavní stížnost, již ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby, resp. měl ústavní stížností napadat právě rozhodnutí o vzetí do vazby ze dne 26.9.1996. Předmět řízení o prodloužení vazby je odlišný. Zkoumá se v něm trvání vazebních důvodů, a nikoliv zákonnost postupu policejních orgánů před vzetím do vazby. Pouze otázku trvání vazebních důvodů by stěžovatel v dané procesní situaci mohl ústavní stížností proti uvedenému rozhodnutí napadat, což však nečiní. Na tom nic nemění skutečnost, že se Nejvyšší soud zabýval mimo jiné namítanou otázkou doby trvání od zajištění po vzetí do vazby, nebot' ke zkoumání takové otázky v daném řízení nebyl zřejmě příslušný.
Pokud tedy navrhovatel odůvodňuje svou ústavní stížnost ze dne 14.10.1998 pouze překročením lhůt stanovených zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, ke kterému mělo dojít mezi 29.8. a 1.9.1996 před jeho vzetím do vazby, resp. v souvislosti s rozhodnutím o vzetí do vazby ze dne 1.9.1996, resp. ze dne 26.9.1996, je nutno jeho stížnost kvalifikovat jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání, která uplynula dnem 25.11.1996.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 3. 1999 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu