ECLI:CZ:US:1999:2.US.44.99
sp. zn. II. ÚS 44/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele ing. A. M., zastoupeného advokátem doc. J. U., proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, čj. 3 Tp 68/98, ze dne 16. 11. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel ve své ústavní stížnosti, podané na poště k přepravě dne 25. 1. 1999, uvedl, že se dne 15. 5. 1998 obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s podnětem ke stížnosti pro porušení zákona, v němž žádal, aby bylo přezkoumáno usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 1997, sp. zn. 2 T 161/97, spolu s usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 8 To 772/97, ze dne 17. 12. 1997. Dopisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 16. 11. 1998, sp. zn. 3 Tp 68/98, byl vyrozuměn o tom, že jeho podnět se pro neodůvodněnost odkládá. Zrušení tohoto vyrozumění se navrhovatel domáhá, a to s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, neboť očekával, že akceptování podnětu ke stížnosti pro porušení zákona umožní řádné provedení dokazování a na základě dodatečně dostatečně zjištěného skutkového stavu budou vyvozeny správné právní závěry v řízení, vedeném pod sp. zn. 2 T 161/97, u Okresního soudu v Domažlicích.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že navrhovatel, ač se domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, nesouhlasí v důsledku neúplného dokazování s právními závěry obecných soudů v trestním řízení, vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 161/97, ve kterém vystupoval jako poškozený.
Dle ustanovení §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Dle ustanovení §72 odst. 2 cit. zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Prostředkem, který má na mysli §72 odst. 2 cit. zákona, je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který může podat u Nejvyššího soudu ministr spravedlnosti (§266 tr. řádu). Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona proto není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat navrhovatel. Z hlediska trestního práva procesního je podnět ke stížnosti možno považovat pouze za informaci směřující k subjektu, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn, který však tomuto subjektu nezakládá povinnost tento podnět akceptovat. Jestliže tedy byla posledním prostředkem ochrany práv navrhovatele stížnost proti usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 11. 1997, čj. 2 T 161/97-55, o které bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 8 To 772/97, doručeným navrhovateli dne 30. 1. 1998, je zcela zjevně návrh podaný na poště k přepravě dne 25. 1. 1999 návrh podaný po uplynutí 60 denní lhůty stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Za této situace pak nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 18. 3. 1999 soudce zpravodaj