ECLI:CZ:US:1999:2.US.444.97
sp. zn. II. ÚS 444/97
Usnesení
II.ÚS 444/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti M.T., zastoupeného JUDr. V.B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 1997, sp. zn. 6 To 188/97, a proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 1 Nt 335/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Dne 24. 11. 1997 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, která byla doplněna podáním ze dne 28. 11. 1997, které došlo Ústavnímu soudu dne 2. 12. 1997. Ústavní stížností navrhuje stěžovatel zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 10. 1997, sp. zn. 6 To 188/97, a usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 9. 1997, sp. zn. 1 Nt 335/97, a to pro porušení čl. 8 odst. 3, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,.Listina") a dále čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve znění Protokolů na tuto Úmluvu navazujících.
II.ÚS 444/97
Výše uvedeným usnesením rozhodl okresní soud tak, že stěžovatel (dále jen obviněný) se podle §68 a §77 odst. 2 tr. řádu bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Krajský soud stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že návrh na vzetí do vazby byl podán pět minut před uplynutím 24 hodinové lhůty stanovené v §75 tr. řádu, avšak v době, kdy ani nezapočal výslech obviněného, resp. podle stěžovatele byla překročena 24 hodinová lhůta, když obviněný nebyl dosud vyslechnut a ve stanovené lhůtě tedy nemohl být odevzdán soudu, spolu s návrhem na vzetí do vazby. Podle stěžovatele tedy došlo k porušení §75 tr. řádu, který" pro případ nedodržení 24 hodinové lhůty zakotvuje povinnost propuštění zadržené osoby na svobodu.
Dále stěžovatel uvádí, že jeho výslech ze dne 9. 9. 1997 není možno považovat za výslech, který má na mysli čl. 8 odst. 3 Listiny, neboť stěžovatel je stíhán pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, jehož trestní sazba činí dvě léta až deset let, což znamená, že jde podle §36 odst. 3 tr. řádu o případ nutné obhajoby, ve kterém musí mít obviněný obhájce již v přípravném řízení. Nemůže se tedy jednat o výslech podle trestního řádu a nemůže tedy jít o úkon v trestním řízení procesně použitelný.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 1 Nt 335/97, 1 Nt 771/97, 1 Nt 776/97 a 1 Nt 359/98, jakož i vyjádření Krajského soudu v Plzni a vyjádření Okresního soudu v Chebu.
Ze spisu Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 1 Nt 335/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl 9. 9. 1997 ve 13,10 hod. zajištěn, v 15,50 hod. mu bylo sděleno obvinění, v 16,15 hod. byl pak zadržen, v 16,30 hod. bylo zadržení oznámeno státnímu zástupci.
II.ÚS 444/97
Dne 10. 9. 1997 byl ve 13,05 hod. podán státním zástupcem návrh na vzetí do vazby, v 17,45 hod. bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Chebu o vzetí do vazby, sp. zn. 1 Nt 335/97.
Dne 10. 9. 1997 proběhl v 12,50 - 13,38 hod. výslech obviněného vyšetřovatelem, v 16,45 - 17,45 hod. pak byl obviněný vyslechnut soudcem.
Správně stěžovatel ve své stížnosti dovozuje, že ustanovení §75 a §77 odst 1 tr. řádu musejí být vykládány v souvislosti s článkem 8 odst. 3 věta druhá Listiny.
Ústavní soud na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že první výslech obviněného proběhl dne 10. 9. 1997 od 12,50 - 13,38 hod. Dne 9. 9. 1997 v 16,00 hod. k výslechu nedošlo, neboť obviněný odmítl vypovídat, protože nebyl přítomen jeho obhájce a šlo o případ nutné obhajoby. Ani Listina ani trestní řád však žádnou lhůtu pro provedení prvního výslechu nestanovují. Správně tedy okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že žádné z uváděných ustanovení není možné vykládat tak, že bezpodmínečně v době podání návrhu na vzetí obviněného do vazby musí být obviněný také již vyslechnut, když tomuto mohou bránit závažné překážky.
V době podání návrhu na vzetí do vazby sice ještě neskončil výslech obviněného, neznamená to však, že by soudce neměl podklady pro rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, neboť jednotlivé stránky protokolu jsou na zvláštním papíře a zbývající stránky protokolu o výslechu, konaném dne 10. 9. 1997 mohly tak být dodány soudci dodatečně. Ten měl pak 24 hodinovou lhůtu pro vydání svého rozhodnutí, která počala běžet od podání návrhu na vzetí do vazby.
K zadržení obviněného došlo dne 9. 9. 1997 v 16,15 hod. Od tohoto okamžiku je třeba počítat 24 hodinovou lhůtu pro odevzdání soudu s návrhem na vzetí do vazby. Podle čl 8 odst. 3 věty druhé Listiny zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Rovněž ustanovení §75 a §77 odst. 1 tr. řádu
II.ÚS 444/97
stanoví 24 hodinovou lhůtu pro odevzdání zadržené osoby soudu s návrhem na vzetí do vazby, která počíná běžet okamžikem zadržení. Tato lhůta tedy porušena nebyla.
Jak okresní soud správně v odůvodnění svého usnesení uvedl, odevzdání obviněného resp. zadržené osoby soudu se fakticky neuskutečňuje fyzickým předáním dotyčné osoby, ale pouze podáním návrhu na vzetí do vazby.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jak usnesení krajského soudu, tak i usnesení okresního soudu jsou správná, i když oba soudy dospěly ke shodnému závěru s odlišným odůvodněním.
Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a může se zabývat toliko ústavností postupu orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení procesněprávních ustanovení, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 8 odst. 3 Listiny, podle kterého zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu, čl. 37 odst. 2 Listiny , podle kterého každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení a čl. 40 odst. 3 Listiny , podle kterého má obviněný právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce, jestliže si obhájce nezvolí, ačkoli ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem, a dále čl. 5 odst. 4 Úmluvy, podle kterého každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné.
II.ÚS 444/97
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.,
JUDr. Antonín Procházka
Předseda senátu ÚS
V Brně dne 23. února 1999