ECLI:CZ:US:1999:2.US.445.98
sp. zn. II. ÚS 445/98
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti V., s.r.o. proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení ve věci, sp. zn. 7 Cm 445/95, Krajského obchodního soudu v Brně, za účasti Krajského obchodního soudu v Brně, jako účastníka řízení, se souhlasem účastníků bez ústního jednání, takto:
Krajskému obchodnímu soudu v Brně se ukládá, aby nepokračoval
v průtazích ve věci, vedené u něj pod sp. zn. 7 Cm 445/95, a aby
neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")
domáhal vydání nálezu, kterým by Krajskému obchodnímu soudu v Brně
bylo uloženo nepokračovat v průtazích ve věci, vedené pod sp. zn.
7 Cm 445/95, a neprodleně jednat. Na odůvodnění uvedl, že ve věci
návrhu na vydání platebního rozkazu na zaplacení 788.470,20 Kč
s příslušenstvím krajský obchodní soud dne 23. 6. 1995 vydal
platební rozkaz a posléze po vydání odporu věc převedl pod sp. zn.
7 Cm 445/95 a ačkoliv dne 29. 7. 1996 požádal stěžovatel
o nařízení jednání, nebylo na tento dopis nijak reagováno.
Z obsahu připojeného spisu, sp. zn. 7 Cm 445/95, Krajského
obchodního soudu v Brně, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se
svým podáním, došlým soudu 29. 6. 1994, domáhal vydání platebního
rozkazu na zaplacení částky 788.470,20 Kč s příslušenstvím
z titulu náhrady škody, způsobené porušením smluvní povinnosti
dodat zboží. Dále Ústavní soud zjistil, že dne 5. 6. 1995 byl
stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 31.540,-
Kč na účet soudu u ČNB Brno přípisem, doručeným mu 8. 6. 1995,
a že tento byl 15. 6. 1995 stěžovatelem uhrazen dle dokladu,
založeného ve spise ze dne 19. 6. 1995. Dne 23. 6. 1995 bylo pak
ve věci rozhodnuto platebním rozkazem pod sp. zn. 1 Ro 1537/94.
Proti tomuto platebnímu rozkazu byl žalovaným podán odpor, došlý
krajskému obchodnímu soudu dne 12. 7. 1995. Dne 13. 7. 1995 byl
vydán pokyn k převedení věci spornému oddělení a dne 25. 7. 1995
byla také věc pod nynější sp. zn. 7 Cm 445/95 převedena. Dále ve
věci následuje vyjádření stěžovatele, došlé krajskému obchodnímu
soudu 22. 11. 1995, a žádost stěžovatele o nařízení jednání, došlá
1. 8. 1996, na kterou krajský obchodní soud ve své odpovědi ze dne
5. 8. 1996, doručené zástupkyni stěžovatele 8. 8. 1996, uvádí, že
nelze podat zprávu, kdy věc bude projednána a rozhodnuta, s tím,
že se v zásadě věci vyřizují v návaznosti na den, kdy soudu došel
návrh na zahájení řízení. Jak vyplývá ze shora uvedeného,
posledním úkonem soudu ve věci bylo převedení věci z rejstříku Ro
do sporného rejstříku Cm, ke kterému došlo 25. 7. 1995.
Soudkyně krajského obchodního soudu ve svém vyjádření jako
účastník řízení potvrdila v zásadě skutkové údaje stěžovatele
s tím, že na žádost o nařízení jednání bylo odpovězeno přípisem,
doručeným právnímu zástupci dne 8. 8. 1996 s dodatkem o tom, že
žaloby jsou vyřizované v návaznosti na den zahájení řízení. Na
vysvětlení uvedla, že za dobu od 1. 1. 1992 do 30. 9. 1998 jí bylo
přiděleno celkem 6.126 sporů, z čehož vyřídila 4.925 sporů, a to
v závislosti na dni zahájení řízení, takže předmětný spor nebyl
rozhodnut pouze z důvodu velkého počtu sporů. Dále konstatovala
velký počet urgencí jednání ze strany účastníků i stížností
adresovaných předsedům soudů či ministerstvu a s tím související
psychický nátlak na soudce i nutnost mu nepodlehnout, aby nedošlo
k porušení zásady rovnosti účastníků před soudem ve prospěch těch,
kdo si stěžují. Na závěr zdůraznila, že doby, stěžovatelem
označené za zbytečné průtahy, využila k rozhodování jiných sporů,
zahájených před podáním žaloby stěžovatele s tím, že jsou-li
v současné době již vyřizovány věci z roku 1994, bude jednání
v předmětné věci nařízeno v červnu tohoto roku bez ohledu na
podanou ústavní stížnost.
Podle čl. 90 Ústavy ČR jsou soudy povolány především k tomu,
aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Čl. 38 odst. 2 Listiny mimo jiné stanoví, že každý má právo,
aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.
Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen "Úmluva") má každý mimo jiné právo na to, aby
jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě.
Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním, tj. skutečnosti, že
přes urgenci stěžovatele posledním úkonem soudu bylo
administrativní převedení věcí z jednoho rejstříku do druhého, ke
kterému došlo 25. 7. 1995, a skutečnosti, že věc napadla soudu dne
29. 6. 1994 a není zásadním způsobem složitá, neboť v průběhu
řízení bude třeba objasnit, co bylo předmětem smlouvy mezi
účastníky řízení a zda bylo plněno v souladu s tímto ujednáním či
nikoliv, má Ústavní soud za to, že je třeba přisvědčit
stěžovateli, že v řízení ve věci, vedené pod sp. zn. 7 Cm 445/95,
dochází k porušování jeho ústavně zaručených práv, když podstatným
je to, že od 25. 7. 1995 zůstal soud zcela nečinný, čímž má
Ústavní soud za prokázáno, že v dané věci není jednáno
v přiměřených časových dimenzích, tak jak se předpokládá v čl. 90
Ústavy ČR a čl. 38 odst. 2 Listiny a zejména pak v čl. 6 odst. 1
Úmluvy.
K přetíženosti obecných soudů Ústavní soud odkazuje na již
ustálenou judikaturu Ústavního soudu (IV. ÚS 55/94, IV. ÚS
466/97), dle které je věcí státu organizovat své soudnictví tak,
aby principy soudnictví, zakotvené v Listině, byly respektovány,
s tím, že případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži
těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv
v přiměřené lhůtě.
Z důvodů shora uvedených Ústavní soud vyhověl ústavní
stížnosti dle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993
Sb. a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) uvedeného zákona
uložil Krajskému obchodnímu soudu v Brně, aby nepokračoval
v průtazích ve věci, vedené pod sp. zn. 7 Cm 445/95, a aby v této
věci neprodleně jednal.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 5. 1999