ECLI:CZ:US:1999:2.US.466.98
sp. zn. II. ÚS 466/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti J.A., zastoupeného advokátem JUDr. J.V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 1998, sp. zn. 13 To 490/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svým návrhem s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. Nt 1070/98, kterými bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby dle ustanovení §67 písm. a) a b) tr. řádu s odůvodněním, že jediným materiálem, vedoucím ke sdělení obvinění z trestného činu vydírání ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 k §235 odst. 1 a 2 písm. b) a d) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že se podílel společně s A.R. a Z.S. na vydírání ing. J.D., a to tak, že mu nejprve vyhrožovali násilím proti členům jeho rodiny, dne 25. 7. 1998 v době kolem 1.00 hod. zorganizovali zapálení služebního vozidla Toyota Carina, firmy T., jejímž spolumajitelem je ing. D., a dále požadovali zaplacení částky ve výši 700.000,- Kč, a konečně dne 6. 8. 1998 vyhrožovali dalším násilím na členech rodiny ing. D. a ing. D. usmrcením, byly záznamy telefonických rozhovorů poškozených a obviněných, které byly pořizovány na základě §36 zák. č. 283/1991 Sb., avšak aniž by bylo zřejmé, zda bylo vydáno povolení k jejich pořízení Krajským soudem v Hradci Králové a aniž by trestní spis obsahoval údaje o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu o odposlechu, a i o osobě, která záznam pořídila. Konečně namítal, že mu nebylo ani umožněno, aby se s nahrávkami telefonických rozhovorů seznámil.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. Nt 1070/98, a vyšetřovacím spisem Policie ČR, ČVS: OVV-1285/10-98, a dospěl k závěru, že napadené usnesení nebylo vydáno pouze na základě záznamů o odposlechu telefonických rozhovorů, jak tvrdí stěžovatel, ale i na základě výpovědi svědků ing. D., M.D. o tom, že bylo ing. D. vyhrožováno, a dále na základě skutečnosti, že došlo k zapálení služebního vozu firmy T., jejímž spolumajitelem je ing. D., který byl zaparkován před jeho bydlištěm, když navíc záznamy o odposlechu telefonní bytové stanice M.D., nacházející se na čl. 206-211 vyšetřovacího spisu, byly pořízeny za podmínek §88 odst. 3 tr. řádu, a to s tím důsledkem, že námitky stěžovatele nezakládají protiústavnost napadeného usnesení, zejména jestliže vlastní podmínky vazebního rozhodnutí, tj. sdělení obvinění a důvodné podezření ze spáchání závažné trestné činnosti (§68 tr. ř.) spolu s konkrétními skutečnostmi, odůvodňujícími útěkovou (§67 písm. a) tr. řádu) či koluzní vazbu (§67 písm. b) tr. řádu) stěžovatel nezpochybňuje. Jinými slovy, protože v dané věci i důvodné námitky stěžovatele nejsou způsobilé k založení protiústavnosti rozhodnutí o uvalení vazby, nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání
přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 25. 5. 1999 předseda senátu Ústavního soudu