ECLI:CZ:US:1999:2.US.47.99
sp. zn. II. ÚS 47/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla v právní věci navrhovatele Š. P., zastoupeného advokátkou JUDr. Z. V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 443/98, ze dne 12. 11. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se s odvoláním na porušení práva na spravedlivé projednání věci, chráněného Listinou základních práv a svobod, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 443/98, ze dne 12. 11. 1998, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení, neboť přestože krajský soud poskytl navrhovateli lhůtu k odstranění vad návrhu do 16. 11. 1998, již dne 12. 11. 1998 - tedy v době trvání poskytnuté lhůty, vydal ve věci konečné rozhodnutí, ačkoliv měl doloženo tvrzení právní zástupkyně o její pracovní neschopnosti a hospitalizaci, ukončené až dne 1. 12. 1998.
Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 34 C 227/95, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel, zastoupený JUDr. Z. V., uplatnil u Městského soudu v Brně dne 26. 10. 1995 žalobou svůj restituční nárok. U jednání, konaného dne 3. 2. 1998, zástupkyně navrhovatele konstatovala, že dosud není schopna přesně identifikovat požadované pozemky podle aktuálního zápisu v katastru nemovitostí a jednání proto bylo za účelem upřesnění žaloby odročeno na neurčito.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 1998, čj. 34 C 227/95-20, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 2. 3. 1998, byl navrhovatel vyzván v 60 denní lhůtě k doplnění údajů ohledně žalovaných osob, upřesnění žalobního petitu a ke specifikaci nemovitostí.
Usnesením ze dne 26. 5. 1998, čj. 34 C 227/95-22, bylo řízení dle §43 odst. 5 o.s.ř. zastaveno, neboť vady návrhu nebyly ve lhůtě odstraněny.
K odvolání navrhovatele krajský soud poskytl přípisem, doručeným zástupkyni navrhovatele dne 28. 9. 1998, 10 denní lhůtu, ve které rovněž požadoval označení okruhu žalovaných, specifikaci požadovaných pozemků a konkretizaci, ohledně kterých žalovaných je požadováno vydání kterých pozemků.
Poslední den lhůty - 8. 10. 1998 - právní zástupkyně faxem sdělila, že návrh dosud nemůže specifikovat, že se však k požadavkům soudu vyjádří 12. 10. 1998. Přípisem ze dne 15. 10. 1998, soudu doručeným dne 16. 10. 1998, pak požádala o další poskytnutí lhůty v délce 1 měsíce z důvodů pracovní neschopnosti a následné hospitalizace.
Krajský soud přípisem ze dne 19. 10. 1998 vyzval navrhovatelku, aby do 5 dnů zaslala soudu potvrzení o pracovní neschopnosti a následné hospitalizaci v době lhůty dané ve výzvě s tím, že za splnění této podmínky se lhůta pro splnění výzvy prodlužuje do 16. 11. 1998, současně byla upozorněna, že pokud pracovní neschopnost a hospitalizace v době lhůty dané ve výzvě nebudou soudu doloženy, její žádosti o prodloužení lhůty se nevyhovuje. Právní zástupkyně předložila soudu potvrzení o pracovní neschopnosti, dle které byla od 15. 10. 1998 práce neschopná. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo dne 12. 11. 1998 rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení řízení potvrzeno s odůvodněním, že právní zástupkyně neprokázala, že v době lhůty pro odstranění vady, poskytnuté krajským soudem, byla v pracovní neschopnosti.
Na základě těchto prokázaných skutečností shledal Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, neboť obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř. (§42 odst. 4, §79 odst. 1, §43). Soud prvého stupně poskytl dostatečně dlouhou 60 denní lhůtu k odstranění vad návrhu, ve které zůstala právní zástupkyně nečinná, jak pokud jde o odstraňování vad návrhu, tak pokud jde o žádost o další prodloužení lhůty. Rovněž krajský soud následně v souvislosti s podaným odvoláním proti zastavujícímu usnesení soudu prvého stupně poskytl stěžovatelce další lhůtu, a to 10 denní, která běžela ode dne doručení, tj. od 28. 9. 1998 do 8. 10. 1998. Během této lhůty opět nejenže vytýkané vady právní zástupkyně neodstranila, ale opětovně ani nepožádala o její prodloužení. Konečně stejně tak nedoložila k výzvě soudu ze dne 16. 10. 1998, reagující na její žádost, došlou téhož dne, tj. po uplynutí 10 denní lhůty, doklad o tom, že v odstranění vad návrhu v 10 denní lhůtě (28. 9. 1998 do 8. 10. 1998) jí zabránila pracovní neschopnost, neboť dle dokladu jí předloženého práce neschopna byla až od 15. 10. 1998. Vzhledem k těmto skutečnostem se Ústavní soud ztotožňuje se závěry obecných soudů o tom, že žalobci byl od uplatnění nároku, tj. od 26. 10. 1995, poskytnut dostatečný prostor pro upřesnění návrhu tak, aby splňoval náležitosti dle §§79 a 42 odst. 4 o.s.ř., a navíc má za to, že procesní nečinnost před obecnými soudy nelze dohnat v řízení o ústavní stížnosti, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 15. 4. 1999 předseda senátu Ústavního soudu