ECLI:CZ:US:1999:2.US.516.98
sp. zn. II. ÚS 516/98
Usnesení
II.ÚS 516/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti M., právně zastoupeného JUDr. J.H., proti postupu CŘ, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud podle ustanovení §43 odst.2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel podal dne 11. 12. 1998 Ústavnímu soudu stížnost proti postupu CŘ, v jehož dopise ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914915/98, spatřuje nezákonný zásah orgánu veřejné moci proti jeho základním právům a svobodám ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ke skutkovým okolnostem případu navrhovatel uvedl, že jako kupující uzavřel dne 17. 4. 1993 kupní smlouvu na 300 tun motorové nafty.
Zboží převzal dne 27. 4. 1993 a uskladnil v prostorách vojenského útvaru H. Fakturu na zboží uhradil v řádném termínu do 30. 4. 1996. Dne 29. 10. 1996 pracovníci C.ú. v prostou vojenského útvaru H.
II.ÚS 516/98
přečerpali z uskladněných zásob nafty stěžovatele celkem 44,04 tun této suroviny do přistavených cisteren s odůvodněním, že toto zboží bylo do ČR dovezeno v rozporu s celním zákonem (nebyl za ně zaplacen celní dluh) a protože stěžovatel není účastníkem celního řízení (deklarantem) nemá ani nárok na další zdůvodnění postupu celního úřadu ve smyslu §107 zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutím C.ú. ze dne 24. 5. 1993, č.j. 707/93, bylo toto zboží zabaveno a podle názoru stěžovatele tím, že s ním celní úřad nejednal jako s účastníkem řízení a shora uvedené rozhodnutí mu nedoručil, došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V další části podání navrhovatel dovozuje, že předmětné rozhodnutí bylo nezákonné, když v době zajištění zboží se nemohla prokázat jeho totožnost a navíc jde o rozhodnutí nepravomocné, neboť mu nebylo doručeno jako účastníku řízení o zajištění zboží.
Postupem celního úřadu pak bylo stěžovateli údajně znemožněno domoci se svého práva podáním řádného i mimořádného opravného prostředku. Navrhovatel se proto domáhal přezkoumání zákonnosti celního rozhodnutí o zajištění zboží cestou žaloby ke Krajskému soudu v Brně. Tento soud však dospěl k závěru, že stěžovatel nevyužil všechny řádné opravné prostředky k ochraně jeho práva a řízení zastavil. Zároveň stěžovatel podal i žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí C.ú. ze dne 30. 9. 1993, č.j. 5371/93, kterým bylo vysloveno propadnutí m. j. i 44,04 tun motorové nafty ve vlastnictví navrhovatele. Rovněž toto řízení bylo Krajským soudem v Ostravě zastaveno.
V souvislosti s odůvodněním obsaženém v usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. II.ÚS 407/97, stěžovatel poznamenává, že nemohl využít řádných ani mimořádných opravných prostředků, neboť se o existenci napadeného rozhodnutí celního úřadu dozvěděl až ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně při jednání dne 30. 1. 1997, kdy již veškeré zákonné lhůty k podání opravných prostředků uplynuly.
II.ÚS 516/98
Stěžovatel se dopisem ze dne 9. 9. 1998, adresovaným C.ú. dožadoval doručení rozhodnutí o zajištění zboží ze dne 24. 5. 1993, č. j. 707/93, tuto žádost doplnil dalším podáním. Výsledkem tohoto úsilí však bylo pouhé sdělení CŘ ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914-915/98, ve kterém tento správní orgán konstatuje, že podání stěžovatele nelze posoudit jako odvolání do napadeného rozhodnutí celního úřadu, neboť stěžovatel nevyužil tohoto zákonného prostředku ve stanovené lhůtě a dále proto, že se jedná o věc již pravomocně rozhodnutou.
Závěrem navrhovatel žádá, aby Ústavní soud zakázal celnímu ředitelství jako orgánu veřejné moci pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele a přikázal mu obnovit stav před jeho porušením, tj., aby tento správní orgán vydal rozhodnutí o odvolání navrhovatele ze dne 20. 10. 1998.
Ústavní soud konstatoval nejdříve obsah připojených příloh a rovněž obsah spisu Ústavního soudu, sp. zn. II.ÚS 407/97, ze kterých zjistil, že stěžovatel se dřívějším podáním domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 1997, č.j. 30 Ca 114/97-46, kterým bylo zastaveno řízení o podané žalobě stěžovatele.
Předpokladem vydání předběžného opatření podle §80 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., které navrhuje stěžovatel, je skutečnost, že ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí a stěžovateli tímto zásahem hrozí vážná škoda nebo újma
V daném případě však nelze souhlasit s tímto tvrzením navrhovatele, neboť z listinných dokladů vyplývá, že zajištěné zboží, motorová nafta, byla příslušným celním úřadem zajištěna již v r. 1993 na základě shora citovaného rozhodnutí a v r. 1996 bylo příslušným celním úřadem přistoupeno k výkonu tohoto rozhodnutí. Do doby podání ústavní stížnosti tak uplynula více jak dvouletá lhůta. Sdělení CŘ ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914-915/98, pak navíc nelze ani považovat " za jiný zásah orgánu veřejné moci", kterým by bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10, když tento orgán státní správy v r. 1998 nemohl při dodržení příst. ustanovení zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i zák. č.
II.ÚS 516/98
71/1967 Sb., podnět stěžovatele označený jako "odvolání proti pravomocnému rozhodnutí celního orgánu" vydaného v r. 1993 vyřídit pro absolutní nemožnost všech procesních prostředků jiným způsobem.
Senát Ústavního soudu proto podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
Předseda senátu ÚS
V Brně dne 9. února 1999