ECLI:CZ:US:1999:2.US.519.98
sp. zn. II. ÚS 519/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupeného Mgr. M.R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm.e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Stěžovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97, který nabyl právní moci dne 14. 10. 1998.
Napadeným rozsudkem soudu I. stupně byl navrhovatel odsouzen :
1. pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm.a) tr. zák.
2. pro návod k trestnému činu pozměňování a padělání veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. b) ve vztahu k §176 odst. 1 tr. zák. a podle ustanovení §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, přičemž podle ustanovení §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. byl stěžovatel pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podal stěžovatel odvolání. O podaném odvolání rozhodoval Vrchní soud v Praze, který podaný opravný prostředek usnesením ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 8 To 66/98, zamítl. V další části svého podání navrhovatel tvrdí, že shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze nebylo jemu ani jeho právnímu zástupci doručeno před podáním ústavní stížnosti a z tohoto důvodu se neměl možnost s jeho zněním seznámit. Přes tuto skutečnost stěžovatel dovozuje, že právě rozhodnutím soudu prvé instance bylo porušeno jeho právo zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy.
V zásadě lze tedy shrnout, že důvody podané stížnosti tkví v údajném porušení zásad trestního řízení a postupů orgánů činných v trestním řízení, a to jak orgánů Policie ČR, tak i Městského soudu v Praze. Porušení citovaných kautel Listiny základních práv a svobod mělo být podle názoru stěžovatele způsobeno bezdůvodným odmítáním provedení důkazů, svědčících ve prospěch navrhovatele, když současně nebyly odstraněny závažné rozpory mezi jednotlivými důkazy. Orgány činné v trestním řízení tak údajně nerespektovaly zásadu presumpce neviny.
V závěru svého návrhu stěžovatel konstatuje podmínku přípustnosti podání ústavní stížnosti (§72 odst.2, odst. 4 ve vztahu k ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a zavazuje se doplnit obsah a rozsah ústavní stížnosti " o další skutečnosti, a to nejpozději do 30 dnů ode dne doručení usnesení Vrchního soudu v Praze".
V petitu návrhu stěžovatel navrhuje zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 1998, sp. zn. 4 T 20/97.
Soudce zpravodaj si od Městského soudu v Praze vyžádal informaci o datu doručení rozhodnutí obou obecných soudů, aby tak mohl ověřit přípustnost podání ústavní stížnosti. Z fotokopií doručenek spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 4 T 20/96, se podává, že napadený rozsudek soudu I. stupně byl doručen stěžovateli a jeho právnímu zástupci nejpozději dne 8. 6. 1998. Usnesení Vrchního soudu v Praze pak bylo doručeno nejpozději dne 4. 1. 1999.
Z výše uvedeného vyplývá, že podaná stížnost je nepřípustná, neboť její podání bylo s ohledem na datum doručení usnesení Vrchního soudu v Praze předčasné. Novelou zák. č. 182/1993 Sb., provedenou zákonem č. 77/1998 Sb., byla změněna zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak, že tato prekluzivní lhůta se počítá ve smyslu §72 odst. 2 věta druhá cit. zákona, nikoli ode dne nabytí právní moci posledního opravného prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje, ale ode dne doručení takovéhoto rozhodnutí.
Jestliže byla tedy ústavní stížnost doručena dne 14. 12. 1998, tj. přede dnem doručení usnesení Vrchního soudu v Praze o podaném odvolání, je tato stížnost předčasná a nelze o takovém návrhu zahájit řízení ve smyslu zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 8. března 1999