ECLI:CZ:US:1999:3.US.108.99
sp. zn. III. ÚS 108/99
Usnesení
III. ÚS 108/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. srpna 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti PaedDr. L. H., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 1998, č. j. 30 Ca 191/96-33, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu dne 2. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 1998, č. j. 30 Ca 191/96-33. Uvedl, že označený soud, který na základě jeho žaloby přezkoumával rozhodnutí Finančního úřadu Brno I, posoudil věc, podle jeho přesvědčení, odlišně, když neshledal nesprávnost postupu Finančního úřadu Brno I a Finančního ředitelství v Brně při novém vyměření důchodové daně a daně z objemu mezd a při rozhodování o odvolání proti tomuto výměru. Poukázal na námitky, vznesené do procesních ustanovení zák. č. 337/1992 Sb. a zák. č. 552/1991 Sb. a na skutečnost, že jako daňový subjekt nebyl zákonem předepsaným způsobem informován o tom, že bylo proti němu zahájeno správní řízení ve věci dodatečného platebního výměru. Jestliže státní moc nebyla vůči němu uplatňována zákonem stanoveným způsobem, cítí se dotčen na právech, zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 191/96-33, ze dne 20. listopadu 1998, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává. Označený soud se vypořádal se všemi jeho námitkami, uplatněnými v žalobě, a své rozhodnutí vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodnil s poukazem na ustanovení §250i občanského soudního řádu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pokud se stěžovatel ve svém návrhu dovolává také čl. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod, je třeba uvést, že tato ustanovení neobsahují samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze principiální rámec vztahu jednotlivce a státu a nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Proto se těchto ustanovení lze domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, které obsahují konkrétní práva nebo svobody, k jejichž porušení došlo (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 31/97, Sb. ÚS 8, nález č. 66).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 1999