ECLI:CZ:US:1999:3.US.120.99
sp. zn. III. ÚS 120/99
Usnesení
III. ÚS 120/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 2. září 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1998, sp. zn. 15 Co 342/98, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 18 C 342/95, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 1. března 1999, podaným k doručení Ústavnímu soudu 4. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, jimiž se cítí dotčen na právech, zakotvených v ústavním zákoně č. 23/1991 Sb. Uvedl, že uplatnil nárok, opírající se listinný důkaz - uznání dluhu, přičemž tato listina obsahovala všechny formální náležitosti podle ustanovení §558 občanského zákona i formu převyšující požadavky zákona, a proto z hlediska právní závaznosti nebyl důvod pro zpochybnění platnosti listiny. Jestliže soudy nerespektovaly procesní postavení odpůrce, na němž bylo důkazní břemeno, a žalobě nevyhověly, zasáhly, podle jeho přesvědčení, do osobních, občanských a soukromoprávních vztahů zcela nepřípustně. Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost části napadených rozsudků.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 342/98, ze dne 10. prosince 1998, a spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 18 C 342/95 nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Soudy obou stupňů při hodnocení důkazů, a tedy i při hodnocení listiny označené jako uznávací protokol, postupovaly v souladu s §132 občanského soudního řádu, svá rozhodnutí přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, jestliže tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Proto, pokud soudy respektují zásady dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).
S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1998, sp. zn. 15 Co 342/98, jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o stížnost proti rozsudku soudu I. stupně, důvod pro její odmítnutí je dán §72 odst. 2, 75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e), k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pak nebyly splněny podmínky, obsažené v §79 odst. 2 citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 1999