ECLI:CZ:US:1999:3.US.13.99
sp. zn. III. ÚS 13/99
Usnesení
III. ÚS 13/99
Ústavní soud rozhodl dne 27. 5. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. T., spol. s r. o., zastoupené P. N. a ing. R. P., právně zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998, sp. zn. 22 Ca 212/98, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 12. 2. 1998, čj. 6969/120/97, a rozhodnutí Finančního úřadu v Ostravě I ze dne 23. 10. 1997, čj. 95797/97/388/931/525, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností, která splňovala formální podmínky stanovené zákonem
[§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], a která byla podaná v zákonné lhůtě (§72 odst. 2 zákona), brojí stěžovatelka proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 1998 (sp. zn. 22 Ca 212/98), jímž byla zamítnuta její žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, stran uložené pokuty, a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud "neposkytl ochranu jejím právům a uložil jí povinnost, kterou neupravuje zákon", čímž mělo dojít k porušení čl. 4 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky. Porušení označených ústavně zaručených základních práv a svobod pak stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud, jako soud příslušný k přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, nesprávně posoudil pravomoc finančních úřadů k ukládání pokuty účetním jednotkám za porušení zákona o účetnictví (č. 563/1991 Sb.).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných, a proto pro odůvodnění tohoto rozhodnutí zcela postačí stěžovatelku na ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat (k tomu srov. např.
II. ÚS 281/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č. 137, Praha, 1997) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s Listinou základních práv a svobod, zejména pak s obsahem hlavy páté, a tak svým postupem porušují zásady spravedlivého procesu. Stejné oprávnění přísluší Ústavnímu soudu i tehdy, jestliže před obecnými soudy je vedeno řízení
o přezkum správních rozhodnutí. Respektují-li však obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky občanského soudního řádu, tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení již zmíněné hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Pouze v té skutečnosti, že krajský soud rozhodl ve věci žaloby stěžovatelky zamítavým výrokem, nelze spatřovat porušení jejich ústavně zaručených práv, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí; Ústavní soud proto neshledal svou pravomoc hodnotit právní závěry obecného soudu tak, jak s nimi stěžovatelka vede polemiku, zejména jestliže napadené rozhodnutí obecného soudu je způsobem zákonem stanoveným odůvodněno (§157 odst. 2 o. s. ř.).
Ústavní stížnost stěžovatelky byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelkou, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno.
Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 27. května 1999