ECLI:CZ:US:1999:3.US.132.99
sp. zn. III. ÚS 132/99
Usnesení
III. ÚS 132/99-6
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. V. S., o návrhu ze dne 1. března 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 12. března 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 1998, č. j. 22 Cdo 1622/98-216, které označil za protiústavní z hlediska práva na spravedlivý proces a na další Ústavou zaručená práva občanů.
K tomu, aby předmětný návrh mohl být kvalifikován jako ústavní stížnost, Ústavní soud 23. března 1999 vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu, přičemž za tímto účelem stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy a poučil jej o následcích neodstranění vytčených vad [§41 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Navrhovatel na uvedenou výzvu, doručenou mu 31. března 1999, ve lhůtě vady neodstranil, zejména nesplnil povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 citovaného zákona). Podáním, doručeným 14. května 1999 sdělil, že
s ohledem na svou profesi považuje vyžadování právního zastoupení jiným advokátem
za formální a poukázal na usnesení Ústavního soudu, vztahující se k této problematice, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS pod č. 58/1993, 1994
S ohledem na výše uvedené byl návrh, v souladu s §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. K námitce stěžovatele, v níž se odvolává na výše uveřejněné rozhodnutí Ústavního soudu, je třeba uvést, že jeho plénum se dne 21. května 1996 usneslo na stanovisku, podle něhož povinné zastoupení účastníka, vyplývající z §30 odst. 1 zák. o Ústavním soudu, je mimo jiné spjato se zcela mimořádnou závažností řízení před Ústavním soudem, se snahou o zajištění právně kvalifikovaného uplatnění práv a také se snahou garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Z tohoto důvodu nelze rozlišovat povinnost právního zastoupení v závislosti na stupni právní kvalifikace účastníků nebo účastníků vedlejších. (Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, §23 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ÚS, sv. 9, s. 471).
Pro odmítnutí návrhu z důvodů výše uvedených nezabýval se Ústavní soud již tím, zda nejde o stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. l citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května l999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj