ECLI:CZ:US:1999:3.US.203.99
sp. zn. III. ÚS 203/99
Usnesení
III. ÚS 203/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 17. června 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. J. Š., advokátkou, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. prosince 1997, č. j. 24 Cm 341/96-67, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 1998, č. j. 9 Cmo 103/98-75, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k doručení dne 21. dubna 1999, se navrhovatel domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že postupem soudů, které si neověřily jeho majetkové a sociální poměry a nevzaly zřetel na to, že v době, kdy žádal o osvobození od soudních poplatků již nebyl podnikatelem, se cítí dotčen na právech, zaručených čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Pro stanovisko, vyjádřené v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze a označující jeho odvolání proti rozhodnutí ve věci samé za svévolné uplatňování práva, pokládá usnesení obou soudů za rozhodnutí porušující princip rovnosti, zakotvený v Ústavě a v Listině základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. 24 Cm 341/96 a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 103/98-75, ze dne 25. března 1998, neshledal Ústavní soud porušení práv stěžovatele, kterých se v návrhu dovolává. Na straně soudů nebylo zjištěno pochybení při aplikaci ustanovení §138 odst. 1 občanského soudního řádu ani při hodnocení chování stěžovatele po rozhodnutí soudu I. stupně a po podání odvolání, když až v průběhu odvolacího řízení vzal ohledně podstatné části odvolání zpět. Nelze přehlédnout ani to, že stěžovatel disponoval v roce 1993 finančními prostředky ve výši 2.800.000,- Kč, poskytnutými Českou spořitelnou, a.s., v Praze na koupi nemovitosti a na její rekonstrukci a je tedy nepochybné, že také jeho majetkové poměry nemohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 1999