ECLI:CZ:US:1999:3.US.216.98
sp. zn. III. ÚS 216/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M.V. a ing. F.Č., obou zastoupených JUDr. V.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 1998, sp. zn. 21 Co 27/97, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. listopadu 1996, sp. zn. 17 C 275/95, mimo ústní jednání dne 24. 3. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu ve stanovené zákonné lhůtě (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), brojí stěžovatelé proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 1998 (sp. zn. 21 Co 27/97), a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. listopadu 1996 (sp. zn. 17 C 275/95), s odůvodněním, že obecnými soudy bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo, když obecné soudy nevyhověly jejich žalobě na zrušení věcného břemene (bydlení vedlejších účastníků v bytě č. 5 o celkové výměře 103,6 m2 sestávajícím z 1 pokoje ve 4. podlaží o výměře 23 m2, 2. pokoje ve 4. podlaží o výměře 21,5 m2, 3. pokoje v 5. podlaží o výměře 27 m2, kuchyně o výměře 11,5 m2, předsíně o výměře 14,8 m2, WC o výměře 1 m2, koupelny o výměře 3,6 m2 a komory o výměře 1,2 m2, situovaném ve 4. a 5. podlaží domu v P.), které vzniklo na základě smlouvy uzavřené dne 18. 6. 1993. Obecným soudům stěžovatelé posléze vytýkají, že nerespektovaly práva vlastníků, když nerozhodly o zrušení věcného břemene a vyklizení předmětných nemovitostí dle žalobního návrhu stěžovatelů.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatelů nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení (§31 odst. 1, §34 zákona) (plná moc právního zástupce obsahovala nepřípustnou substituční doložku), byla vada podání právní zástupkyni stěžovatelů vytknuta [§41 písm. b) zákona] a byla jí stanovena lhůta k jejímu odstranění.
Dne 11. května 1998 zástupkyně stěžovatelů předložila Ústavnímu soudu (úředně ověřenou) xeroxovou kopii (původní) plné moci, v níž sice - nepochybně bez projednání se svými klienty - (zastřením) provedla opravu v části textu plné moci (označované obvykle jako substituční doložka), nicméně v předcházejícím textu smluvně vymezujícím vztahy mezi zástupcem a zastupovanými, substituční oprávnění zástupce zůstalo nedotčeno.
Odhlédnuto od toho, že v případech zvláštní plné moci vyžadované pro zvláštní druh řízení je nepřípustné předkládat (byť ověřenou) kopii plné moci nadto udělené očividně v jiné době a za jiných podmínek, resp. v jiném rozsahu, zcela nedostatečnou a vnitřně rozpornou "úpravu" původní plné moci ze dne 4. března 1998, nelze pokládat za řádnou (zvláštní) procesní plnou moc, na jejímž základě by zástupkyně stěžovatelů byla oprávněna za zastoupené před Ústavním soudem jednat.
Jestliže stěžovatelé ve stanovené lhůtě neodstranili vady, o nichž byli vyrozuměni, nezbylo než o jejich návrhu rozhodnout, jak výrokem tohoto usnesení se stalo [§43 odst. 1 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. března 1999