ECLI:CZ:US:1999:3.US.241.97
sp. zn. III. ÚS 241/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) M.K., 2) V.S., 3) J.W., a 4) O.S., zastoupených advokátkou JUDr. Š.T., o návrhu ze dne 5. července 1997 proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 461/96, ze dne 2. dubna 1997, Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 7 C 445/91, ze dne 22. prosince 1995, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 300/94, ze dne 29. listopadu 1994, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu 7. července 1997, se stěžovatelé domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudů. Uvedli, že se jimi cítí dotčeni na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 3, v čl. 11 odst. l Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 4 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku č. j. 2 Cdon 1278/97-128, ze dne 29. června 1999, bylo zjištěno, že Nejvyšší soud na základě dovolání zrušil ústavní stížností napadená rozhodnutí - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 1997, sp. zn. 12 Co 461/96, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. prosince 1995, č. j. 7 C 445/91-85, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. Je tedy nepochybné, že stěžovatelé, jejichž stížnost směřuje proti zrušeným rozsudkům, nejsou oprávněnými osobami k podání takové stížnosti, když žádným pravomocným rozhodnutím v předmětné věci nedošlo a ani nemohlo dosud dojít k porušení jejich základních práv nebo svobod. Z tohoto důvodu byl návrh, týkající se označených rozsudků, v souladu s §72 odst. 1 písm. a) a §43 odst. l písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pokud jde o stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j.
12 Co 300/94-63, ze dne 29. listopadu 1994, i tato byla podána neoprávněně - citované rozhodnutí se zjevně netýká žádného ze stěžovatelů, když ani nikdo z nich nepředložil důkaz o přechodu práv a povinností účastníků, jmenovaných v napadeném usnesení [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 1999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj