ECLI:CZ:US:1999:3.US.268.99
sp. zn. III. ÚS 268/99
Usnesení
III. ÚS 268/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. V., a. s., zastoupené předsedou představenstva M. O., právně zastoupené JUDr. B. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 1999, sp. zn. 10 Ca 409/98, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 1997, sp. zn. 38 Ca 236/96, a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 14. srpna 1998, sp. zn. PÚ 3432/98-HOL, mimo ústní jednání dne 1. 12. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou dne 1. června 1999, a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. října 1997 - 38 Ca 236/96-26 a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 1999 - 10 Ca 409/98-14) a spolu s nimi též rozhodnutí správního orgánu (Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 14. srpna 1998 -
PÚ 3432/98-HOL) a tvrdila, že jak správní orgán, tak také oba obecné soudy svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a dále také práva plynoucí z čl. 4 odst. 1 a z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; podle tvrzení ústavní stížnosti stalo se tak tím, že všechny orgány veřejné moci proti danému stavu (zastavené pozemky) určily, že vlastníkem (v řízení blíže označených a popsaných) nemovitostí v kat. úz. J. je oprávněná osoba [§4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů], resp. že obecné soudy rozhodnutí správního orgánu potvrdily. Aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručených práv blíže rozvedla, v (opakované) polemice s rozhodovacími důvody ústavní stížností napadených rozhodnutí stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem všechna rozhodnutí orgánů veřejné moci (viz shora) zrušil.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 1999
(10 Ca 409/98-14) vešel do právní moci dnem 2. dubna 1999 a dle opakovaného sdělení zástupce stěžovatelky byl doručen téhož dne.
Rozsudek Městského soudu v Praze (38 Ca 236/96-26) vešel do právní moci dnem
8. prosince 1997 a nejpozději k tomu datu musel být stěžovatelce doručen, přičemž jde
o rozsudek, jímž jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu (zjišťující, že navrhovatel není oprávněnou osobou) bylo zrušeno se závazným právním názorem (§250j odst. 3 o. s. ř.), že nejde o pozemky zastavené státem, které by bránily zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku a s pokynem, aby řízení (ve směru obecným soudem naznačeném) bylo doplněno.
Ústavní stížnost lze podat v zákonem určené lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 al. 1, 2 zákona); jestliže rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích byl stěžovatelce (jejímu právnímu zástupci) doručen dne 2. dubna 1999 a jestliže (podle podacího razítka pošty) byla ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 1. června 1999, je zřejmé, že se tak stalo v 61. den, tedy již po zákonem stanovené lhůtě.
Je-li návrh (ústavní stížnost) podán Ústavnímu soudu po lhůtě stanovené zákonem, jde o procesní překážku, která již sama o sobě vylučuje návrh z meritorního přezkumu [§43 odst. 1 písm. b) zákona]; opožděně podaná ústavní stížnost byla proto odmítnuta, aniž by se jevila potřeba zabývat se úvahou, zda vůbec byla přípustná vůči rozsudku Městského soudu v Praze (viz vpředu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 1. prosince 1999