ECLI:CZ:US:1999:3.US.323.99
sp. zn. III. ÚS 323/99
Usnesení
III. ÚS 323/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. srpna 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti I. J., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 31/99, ze dne 19. března 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 30. června 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 31/99, ze dne 19. března 1999, kterým tento odvolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 1 T 31/95-4284, ze dne 7. října 1998, a přikázal věc jinému senátu soudu. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, a to do práva na neodnětí zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když byla věc odňata předsedovi senátu Městského soudu v Praze JUDr. J. H., který doposud věc projednával, a dále do práva, které mu zaručuje, že nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon - dle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. l písm. a) a odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 31/99, ze dne 19. března 1999, bylo zjištěno, že označený soud z podnětu podaného odvolání městského státního zástupce v Praze zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. října 1998 a věc obžalovaného stěžovatele mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Je tedy nepochybné, že navrhovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Po rozhodnutí Městského soudu v Praze má právo opravného prostředku. Z tohoto důvodu byl jeho návrh, směřující proti zrušujícímu výroku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 1999, jako nepřípustný dle §43 odst. l písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Z obsahu rozhodnutí, kterým Vrchní soud v Praze nařídil projednání a rozhodnutí věci v jiném složení senátu, nebyl shledán zásah od práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolá. Označený soud své rozhodnutí, opírající se o ustanovení §262 trestního řádu, dostatečně a přiléhavě odůvodnil a Ústavní soud na toto odůvodnění odkazuje, když návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 1999