ECLI:CZ:US:1999:3.US.470.98
sp. zn. III. ÚS 470/98
Usnesení
III. ÚS 470/98
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti PhDr. L.K., zastoupeného JUDr. V.H., proti postupu Městského soudu Brně ve věci sp. zn. 16 C 68/89, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 10. listopadu 1998, stěžovatel poukázal na průtahy v řízení u Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, když tyto soudy od 3. února 1989, kdy podal návrh, dosud ve věci ochrany osobnosti nerozhodly. Dále poukázal na své předchozí stížnosti z roku 1992 až 1995, z jejichž vyřízení předsedou Krajského soudu v Brně vyplývá, že došlo k průtahům a že stížnosti byly důvodné. Přesto se soudkyně JUDr. A.H. sporem řádně nezabývá. Postupem soudu se cítí dotčen na právech, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl, aby Ústavní soud vedle konstatování neodůvodněných průtahů soudního řízení ve věci 14 Co 687/93 a porušování práva na spravedlivý proces nařídil Městskému soudu v Brně, aby věc přednostně a bez průtahů projednal a rozhodl.
K návrhu se předsedkyně senátu Městského soudu v Brně vyjádřila dne 24. listopadu 1998. Uvedla, že z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel opakovaně měnil návrh, obě strany pak nenavrhly provedení důkazů ke svým tvrzením, poslední jednání bylo zmařeno odchodem navrhovatele a jeho zástupce z jednací síně v okamžiku, kdy se dostavila zástupkyně odpůrců, která zpoždění omluvila kolizí s trestní věcí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 16 C 68/89 bylo zjištěno, že návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti byl podán dne 3. února 1989, tj. před 10 lety, poslední jednání soudu, nařízené na den 19. května 1998 ve 14.00 hodin, bylo odročeno, když se zástupkyně žalovaného dostavila o 20 minut později a současně navrhovatel a jeho zástupce jednací síň opustili. Lze konstatovat, že soud neprojednává věc bez zbytečných průtahů. K tvrzení, že délku řízení ovlivnily opakované změny návrhu a nečinnost účastníků pokud jde o navrhování důkazů, nutno poukázat na znění §95 občanského soudního řádu, který vymezuje, kdy navrhovatel, se souhlasem soudu, může návrh na zahájení řízení změnit, kdy soud změnu návrhu nepřipustí a na §120 občanského soudního řádu, upravující povinnosti účastníků a postup soudu při označení a provádění důkazů.
Přes toto konstatování byl návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Z obsahu ústavní stížnosti nepochybně vyplývá, že navrhovatel pro ochranu svého práva, zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje. Jde o zák. č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upravující práva fyzických a právnických osob, obracejících se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, a povinnosti těchto orgánů při vyřizování stížností. Z obsahu sdělení Krajského soudu v Brně je zřejmé, že jeho předseda vyřizoval stížnosti navrhovatele na průtahy v řízení, tyto uznal za důvodné s tím, že "vůči odpovědným pracovníkům budou vyvozena příslušná opatření" a že "sám bude další průběh řízení sledovat až do právní moci rozhodnutí". Zpráva o vyřízení poslední stížnosti byla předsedou Krajského soudu v Brně podána dne 11. prosince 1995, stěžovatel ke způsobu jejího vyřízení námitky nevznesl. Po této době již stížnost, v souladu se zákonem č. 436/1991 Sb., nepodal, nevyužil tedy práv, která mu z citovaného zákona vyplývají.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 1999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj