ECLI:CZ:US:1999:3.US.509.98
sp. zn. III. ÚS 509/98
Usnesení
III. ÚS 509/98
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. března 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti R.P., zastoupené JUDr. I.P., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. září 1998, č. j. 16 Co 230/98-1268, sp. zn. 16 Co 313/98-(V.272), 16 Co 314/98, 16 Co 315/98 a sp. zn. 16 Co 317/98-(Vl.376), takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým podáním domáhala zrušení výše označených usnesení, jimiž Městský soud v Praze rozhodl dne 17. září 1998 o odvoláních proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ve věcech výkonu rozhodnutí. Uvedla, že soud I. stupně, který vydával předběžná opatření upravující styk otce s nezletilým, rozhodoval bez nařízení jednání, při nařízení výkonu rozhodnutí pak vycházel pouze z tvrzení otce, které ona popírala. Postupem soudu tak došlo, podle jejího přesvědčení, k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když jí byla odňata možnost před soudem jednat. Rovněž odvolací soud při přezkoumávání napadených rozhodnutí vycházel pouze z předložených písemných materiálů, jednání nenařídil a tak ji znemožnil, aby upozornila na změny, k nimž v úpravě styku otce s nezletilým došlo. Odvolací soud také nedostatečně zhodnotil, že stěžovatelka není schopna se domoci přezkoumání rozsahu styku otce s nezletilým v řádném řízení, když v něm soudy nepokračují. Od vydání předběžného opatření uplynula doba tří let a nepochybně došlo ke změně situace. Proto také při výkonu rozhodnutí se měl soud zabývat nejen formální stránkou věci, ale také věcnými námitkami, pro které se styk otce s nezletilým neuskutečňuje v celém předepsaném rozsahu. Poněvadž se soud nezabýval ani postojem samotného nezletilého, vyslovila přesvědčení, že tak porušil jeho práva, zakotvená v čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
Z obsahu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17. září 1998, jejichž zrušení se stěžovatelka domáhá, nebyl shledán zásah do práv, kterých se v návrhu dovolává. Odvolací soud přezkoumal postup a rozhodnutí soudu I. stupně, vypořádal se s odvolacími námitkami stěžovatelky za použití ustanovení §272 a 273 občanského soudního řádu a svá rozhodnutí vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodnil. Pokud se stěžovatelka vyslovila také k průběhu řízení ve věci úpravy styku otce s nezletilým, je třeba uvést, že z návrhu na vydání nálezu je nepochybné, že předmětem podané stížnosti jsou usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. září 1998, týkající se výkonu rozhodnutí dle §272 a §273 občanského soudního řádu, nikoliv řízení o výchově a výživě nezletilého či o úpravě jeho styku s otcem.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
S ohledem na uvedená zjištění a citovaná ustanovení zákona o Ústavním soudu byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu