ECLI:CZ:US:1999:3.US.537.98
sp. zn. III. ÚS 537/98
Usnesení
III. ÚS 537/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 11. 2. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky O., zastoupené JUDr. J.V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 10 Ca 59/98, a rozhodnutí F.ú. ze dne 21. 4. 1997, čj. 30652/97/097910 a 30654/97/097910, a rozhodnutí FŘ ze dne 22. 12. 1997, čj. 3544/120/1997 a 3544a/120/1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a za podmínek stanovených zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. září 1998 (ve věci označeného soudu pod sp. zn. 10 Ca 59/98) a spolu s ním též rozsudku předcházející platební výměry F.ú. a FŘ (ze dne 21. dubna 1997 a 22. prosince 1997); s tvrzením, že (v řízení před obecným soudem) "byla porušena zásada spravedlivého procesu, když výklad (obecného) soudu se opírá o takové důkazy, které pro danou věc nemají potřebnou vypovídací schopnost"; navrhla, aby Ústavní soud všechna rozhodnutí orgánů veřejné moci ve věci stěžovatelky vydaná (viz vpředu) svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak z odůvodnění stěžovatelkou napadeného rozhodnutí, tak z obsahu samotné ústavní stížnosti je patrno, že (důvody totožnými s obsahem žaloby) stěžovatelka brojí proti postupu správních (finančních) orgánů, jimiž - stručně shrnuto - stěžovatelce, jako rozdíl mezi sjednanými a obvyklými úroky aplikovaným výpočtem z průměru úrokových sazeb, zvýšily základ daně (o částku 24.000 Kč); stejně jako v správním řízení a v řízení před obecným soudem, také v ústavní stížnosti stěžovatelka své námitky rozvádí v tom smyslu, že správním
III. ÚS 537/98
orgánem zjištěný průměr obecně poskytovaných úroků v posuzované věci "postrádá vypovídací schopnost". Jak správní orgány, tak také obecný soud, se však způsobem dostatečně zřejmým a obsahově vyčerpávajícím s námitkami stěžovatelky vypořádaly a obecný soud nadto také týmž způsobem (§157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil, proč způsob aplikovaný ve stěžovatelčině daňové věci pokládá za souladný se zásadami správního uvážení, zejména, když stěžovatelka v intencích zákona o správě daní a poplatků v uvažovaném směru a rozsahu neunesla ex lege stanovené důkazní břemeno.
Podstata stěžovatelčiných vývodů (námitek) v ústavní stížnosti formou opakované polemiky s rozhodovacími důvody předchozích orgánů veřejné moci (s odůvodněním jejich rozhodnutí), nadto zaměřenou jen na věcnou správnost, pokud se týká též legality napadených rozhodnutí, založit jejich protiústavní vady sama o sobě přirozeně nemůže, jak Ústavní soud ostatně již dříve a opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3, vydání 1., č. 5, Praha 1995).
Posuzovaná ústavní stížnost, jak ve světle vlastního odůvodnění, tak zejména a především pod aspekty rozhodovací praxe Ústavního soudu, má očividné znaky neopodstatněnosti, jejíž zjevnost, jak již uvedeno, plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno.
O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem (§43 odst. 2 písm. a) zákona], aniž se jevila potřeba vést stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci (§31 odst. 1 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. února 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu Ústavního soudu