ECLI:CZ:US:1999:4.US.10.99
sp. zn. IV. ÚS 10/99
Usnesení
IV. ÚS 10/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců, JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti O. O., zastoupeného B. D., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 5 C 828/96, ze dne 11. 3. 1998, a rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 28 Co 536/98, ze dne 13. 10. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, jimiž se cítí poškozen, výslovně však neuvádí, která ústavně zaručená práva jimi měla být dotčena.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze shora označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, čj. 5 C 828/96-42, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele (u soudu podaný dne 10. 12. 1996) na určení neplatnosti výpovědi dané mu jeho zaměstnavatelem Tepelným zásobováním Rakovník z důvodu uvedeného v ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce dne 30. 5. 1996. Důvodem zamítnutí návrhu stěžovatele bylo, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že ještě před podáním žaloby u soudu došlo k zániku práva stěžovatele domáhat se určení neplatnosti výpovědi dané mu dne 30. 5. 1996, jež mu byla doručena dne 31. 5. 1996, když výpovědní lhůta podle ustanovení §45 odst. l zákoníku práce je tříměsíční, a v daném případě skončila 31. 8. 1996, takže pouze do 31. 10. 1996 (§64 zák. práce) měl stěžovatel zákonnou lhůtu, v níž mohl podat žalobu pro neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí. Zjištění, z nichž Krajský soud v Plzni vycházel, zcela odpovídají obsahu spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 5 C 828/96, který si Ústavní soud vyžádal a s jehož obsahem se seznámil, a také právní závěry na jejich podkladě uvedeným soudem učiněné jsou zcela správné a odpovídající citovaným ustanovením zákoníku práce. Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí také vysvětlil, že pokud jde o prvou, včas podanou žalobu stěžovatele na neplatnost této výpovědi, vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 475/96, bylo pouze pochybením stěžovatele samotného, jak reagoval z hlediska procesně právního na sdělení zástupce tehdy žalovaného subjektu. Jak plyne ze spisu, sp. zn. 5 C 475/96, Okresního soudu v Rakovníku, který si Ústavní soud rovněž vyžádal, stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, totiž po sdělení, že Tepelné zásobování Rakovník jako právní subjekt zanikl, vzal návrh na zahájení řízení zpět, a to ještě před tím, než soud zahájil jednání, a soud tedy v předchozím řízení nemohl reagovat jinak, než tak, že řízení zastavil. Ústavní soud tak z obsahu připojených spisů nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů či jejich procesním postupem byla dotčena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu