ECLI:CZ:US:1999:4.US.192.99
sp. zn. IV. ÚS 192/99
Usnesení
IV. ÚS 192/99
Ústavní soud rozhodl dne 18. května 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. S., zastoupeného JUDr. L. K., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1999, čj. 44 To 92/99-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatel tvrdí, že v něm byla zcela pominuta ta závažná skutečnost, totiž že o prodloužení vazby, v projednávané věci již delší než jeden rok, rozhodoval soudce, ačkoli tak měl učinit senát. Obecné soudy se vůbec nenamáhaly s individuálním odůvodněním trvání vazebních důvodů, a to jak pokud jde o vazební důvod podle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu, tak i vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu. Nevzaly proto ani v úvahu, že obviněný U. byl vzat do vazby půl roku před vzetím stěžovatele do vazby, aniž by se během této doby stěžovatel pokusil o útěk nebo ovlivňoval svědky. V projednávané věci nejsou splněny ani podmínky dané v ustanovení §71 odst. 1, 2 trestního řádu v tom smyslu, že případ vyšetřuje jediný vyšetřovatel, přičemž od února tohoto roku neprobíhají ve věci žádné úkony. Z těchto, jakož i dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.
Z obsahu spisu Nt 514/98 Obvodního soudu pro Prahu 7 Ústavní soud zjistil, že podáním ze dne 2. 12. 1998 požádal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze o prodloužení, a to rovněž stěžovatelovy vazby, a to do 30. 6. 1999, s odůvodněním, že u stěžovatele přetrvávají vazební důvody uvedené v ustanovení §67 písm. a), b) trestního řádu. O tomto návrhu rozhodl Obvodní soud v Praze 7 při neveřejném zasedání senátu dne 14. 12. 1998 usnesením z téhož data čj. Nt 514/98-9 tak, že stěžovateli se vazba prodlužuje do 30. 6. 1999. K odvolání stěžovatele a dalších obviněných rozhodl městský soud rovněž v neveřejném zasedání senátu napadeným usnesením tak, že stížnosti obviněných podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl s odůvodněním, že i nadále trvají vazební důvody, tedy u stěžovatele vazební důvody podle ustanovení §67 písm. a), b) trestního řádu. Z uvedeného tedy předně vyplývá, že neobstojí stěžovatelovo tvrzení potud, že o prodloužení jeho vazby rozhodoval soudce, neboť v obou stupních rozhodnutí vydal senát. Tím také byla splněna podmínka uvedená v ustanovení §71 odst. 2 trestního řádu. Pokud pak jde o namítané průtahy v řízení, bylo by možno stěží přičítati k tíži městskému soudu, rozhodujícímu dne 29. 1. 1999, nezohlednění toho, že od února tohoto roku vyšetřovatel neprovádí žádné úkony směřující k objasnění věci. Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu, shledal v posuzovaném případě městský soud konkrétní skutečnosti odůvodňující tzv. koluzní vazbu ve vzájemné provázanosti trestné činnosti u všech obviněných, jejichž výpovědi se odlišují nejen v detailech, ale i v podstatných věcech. Tento názor městského soudu má evidentně své opodstatnění, pokud jde o dobu, předcházející jeho rozhodování, neboť v období od 25. 4. 1998 do 24. 11. 1998 byla vypracována celkem 23 sdělení obvinění vztahující se současně vždy ke čtyřem obviněným, mezi nimi i k stěžovateli. Vyskytly-li se v této věci skutečně, jak stěžovatel tvrdí, následně nijak neopodstatněné průtahy, a to dokonce v tom směru, že od února neprobíhají ve věci žádné úkony, nemůže Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému tuto skutečnost nijak zkoumat ani zohlednit, když tak však přirozeně budou muset činit obecné soudy, a to již vzhledem k tomu, že stěžovatelova vazba byla prodloužena pouze do 30. 6. 1999. Pokud jde o vazební důvod podle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu, třeba přisvědčiti argumentům ústavní stížnosti potud, že ačkoli obviněný P. U., od něhož měl stěžovatel získat řadu motorových vozidel, byl vzat do vazby s účinností od 17. 9. 1997, zatímco stěžovatel teprve dne 5. 3. 1998, neuvedly obecné soudy právě vzhledem k chování stěžovatele v tomto období žádnou přesvědčivou a konkrétní skutečnost odůvodňující reálnou obavu, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu.
Protože v době, kdy ve věci rozhodoval městský soud, již konstatované skutečnosti evidentně svědčily pro existenci vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. b) trestního řádu, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. května 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu