ECLI:CZ:US:1999:4.US.235.98
sp. zn. IV. ÚS 235/98
Usnesení
IV. ÚS 235/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Vladimíra Čermáka o ústavní stížnosti B.P., zastoupeného JUDr. J.K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 To 60/98, ze dne 23. 3. 1998, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V odůvodnění své včas podané ústavní stížnosti, směřující proti shora označenému rozhodnutí, stěžovatel uvedl, že je vazebně stíhán pro pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, 2 písm. a), 3 tr. zákona. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, čj. 31 T 21/97-599, ze dne 2. 3. 1998, byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu s tím, že nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), b) tr. řádu. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením, sp. zn. 2 To 60/98, ze dne 23. 3. 1998, zamítl jeho stížnost do rozhodnutí krajského soudu jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Stěžovatel tvrdí, že tímto pravomocným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 a násl. Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy ČR.
Na podporu svého tvrzení stěžovatel v důvodech své ústavní stížnosti uvádí, že tato práva byla dotčena především tím, že v rozporu s objektivní skutečností a shromážděnými důkazy jsou i nadále dovozovány důvody vazby, zejména pak i důvod vazby koluzní ve smyslu §67 písm. b) tr. řádu. Poukazuje na to, že odůvodnění usnesení vrchního soudu není zcela v souladu s požadavky ustanovení §134 odst. 2 tr. řádu, neboť z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry soudu na straně druhé, přitom usnesení vrchního soudu v tomto směru trpí nekonkrétností. Stěžovatel dále uvádí, že vazební důvod podle §67 písm. b) tr. řádu je soudem spatřován v obavě, že při propuštění z vazby by mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, zejména pak domluvou se spoluobviněným K. K tomu namítá, že není bráno v úvahu to, že se s spoluobviněným K. vůbec nezná a nikdy se s ním nesetkal, ostatně ani z trestního spisu z žádného důkazu se nepodává, že by měl s K. jakýkoliv kontakt. Stěžovatel je tak toho názoru, že neexistují zákonem požadované konkrétní skutečnosti, o které je možno rozhodnutí o vazbě opřít, a zákonné důvody vazby tedy nejsou dány. K podepření svých argumentů dodává, že od září 1996, kdy bylo zahájeno trestní stíhání vůči němu, se nepodařilo orgánům činným v trestním řízení zjistit pobyt spoluobviněného K. a v jeho trestní věci je vedeno řízení proti uprchlému. Domnívá se, že s ohledem na povahu trestné činnosti, která je K. kladena za vinu, lze mít pochybnosti o tom, zda tato osoba dosud žije, a dovozuje tak, že je absurdní a hypotetické tvrzení, že by mohl tuto osobu, se kterou se nikdy nesetkal, ani ji nezná, jakkoli ovlivňovat. Proto další držení jeho osoby ve vazbě pokládá za nezákonné. Navíc je tímto vazebním důvodem poškozen na svých právech i v tom směru, že jestliže by teoreticky soud dovozoval vazební důvod podle §67 písm. a) tr. řádu, který také není podle názoru stěžovatele dán, je tak zbaven další zákonné možnosti nahrazení vazby, a to v podobě nabídky slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Navrhl proto, aby Ústavní soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 To 60/98, ze dne 23. 3. 1998, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, čj. 31 T 21/97-599, ze dne 2. 3. 1998, zrušil
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Vrchního soudu v Olomouci, který ve svém písemném podání odkazuje na písemné odůvodnění svého usnesení ze dne 23. 3. 1998. Vedlejší účastník Vrchní státní zastupitelství v Olomouci se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. Dále byl připojen spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 21/97.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem těchto podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo dne 14. 9. 1996 vyšetřovatelem Policie ČR, KVV-86/30-96, sděleno obvinění pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zákona, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu, kterého se měl dopustit tím, že společně s M.Š., za spoluúčasti dalších dosud nezjištěných osob, pomocí fingovaných dokladů a zásahu do evidence v databázi počítačové sítě tohoto celního úřadu při celním řízení s firmou P., s.r.o., vykázali celní poplatky za dovoz benzínů ze zahraničí ve výši 7 203 000,- Kč jako zaplacené, což vedlo k vydání těchto benzínů do volného oběhu a jejich prodeji dalším odběratelům, čemuž bylo zabráněno při dalším dovozu benzínu pro tuto firmu poté, co se obdobným způsobem opětovně pokusili vykázat jako zaplacené celní poplatky ve výši 5 000 000,- Kč. Právní kvalifikace skutku doznala změny (oproti sdělení obvinění), kdy skutek byl kvalifikován ve vztahu ke stěžovateli jako pomoc k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky, dílem dokonané a dílem nedokonané podle §10 odst. 1 písm. c), §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 2 písm. a), 3 tr. zákona. Na změnu právní kvalifikace skutku byl stěžovatel upozorněn v rámci prostudování spisu dne 5. 8. 1997.
V rámci tohoto řízení byl stěžovatel vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. Nt 1122/96, ze dne 15. 9. 1996, neboť byly shledány důvody vazby podle §67 písm. a), b) c) tr. řádu.V průběhu trestního stíhání stěžovatel opakovaně žádal o propuštění z vazby na svobodu. O těchto žádostech bylo ze strany soudu neodkladně rozhodnuto s tím, že i nadále trvají důvody vazby ve smyslu §67 písm. a), b) c) tr. řádu. Dne 25. 2. 1998 opětovně stěžovatel prostřednictvím svého obhájce podal žádost o propuštění z vazby na svobodu. Tuto žádost stěžovatele projednával Krajský soud v Ostravě, který dospěl k závěru, že žádost stěžovatele je důvodná pouze ve vztahu k důvodu vazby podle §67 písm. c) tr. řádu. Soud, jak je patrno z odůvodnění jeho usnesení, vycházel ze zjištění, že stěžovatel byl postaven mimo službu, a je tedy nemožné, aby v této trestné činnosti pokračoval. Nadále však existují důvody vazby podle §67 písm. a), b) tr. řádu. Ohledně důvodu vazby podle §67 písm. a) tr. řádu soud poukazuje na to, že z obsahu spisu je patrno, že spoluobžalovaný K., jemuž měl stěžovatel, z čehož je důvodně podezřelý, napomáhat ke spáchání trestného činu, jímž byla způsobena škoda značného rozsahu, je neznámého pobytu, a tedy není vyloučeno, že by stěžovatel v případě propuštění na svobodu se mohl trestnímu stíhání stejně jako spoluobžalovaný K. vyhýbat, uprchnout či se skrývat před tím, aby byl trestně postihnut. Ve vztahu k §67 písm. b) tr. řádu soud uvedl, že i tento důvod nadále trvá, a to i přesto, že spoluobviněná Š. je ve vazbě. Další spoluobviněný K. je stále na svobodě, a nelze tedy vyloučit tu možnost, že by se obvinění v případě propuštění stěžovatele mohli spolu domluvit na jiné verzi, která by vyvinovala jak jednoho, tak druhého z trestního řízení, pro které jsou důvodně podezřelí a postaveni před soud. Na základě těchto okolností krajský soud shledal u stěžovatele i nadále důvody vazby podle §67 písm. a), b) tr. řádu a jeho žádost na propuštění z vazby na svobodu zamítl.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval o stížnosti stěžovatele, a který ji jako nedůvodnou zamítl, v odůvodnění svého usnesení uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu ohledně trvání vazebních důvodů podle §67 písm. a), b) tr. řádu. Uvedl, že je třeba brát v úvahu, že spoluobviněný K. je neznámého pobytu, přičemž trestnou činností byl opatřen značný majetkový prospěch s tím, že získané finanční prostředky mohou být využity takovým způsobem, aby to umožnilo vyhýbání se trestnímu stíhání nebo trestu stěžovatele. S ohledem na neznámý pobyt spoluobviněného K. a na důkazní situaci ve věci, je také konkrétními skutečnostmi odůvodněna obava, že v případě propuštění na svobodu stěžovatel bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, zejména domluvou se spoluobviněným K. K argumentům stěžovatele, že spoluobviněného K. vůbec nezná a nikdy se s ním nesetkal, vrchní soud konstatuje, že ze spisového materiálu vyplývá důvodné podezření, že se stěžovatel na projednávané trestné činnosti podílel, přičemž projednávaná trestná činnost měla být spáchána v součinnosti všech ve věci stíhaných obviněných.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu směřuje ústavní stížnost stěžovatele. Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel zpochybnil existenci vazebních důvodů, zejména pak tzv. koluzní vazbu ve smyslu §67 písm. b) tr. řádu.
Vazební důvod podle §67 písm. b) tr. řádu, tedy důvod pro tzv. koluzní vazbu, je obecně dán, jsou-li v posuzovaném případě zjištěny konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu, že obviněný bude mařit zjišťování skutkových okolností důležitých pro objasnění věci. Ústavní soud již ve svých dřívějších nálezech (II. ÚS 138/93, I. ÚS 62/96) vyslovil názor, že o takovou konkrétní skutečnost půjde vždy, jestliže obviněný sám svým jednáním zavdá příčinu k obavě, že bude koluzně jednat, na druhé straně však může stačit určitá objektivní konstelace, zahrnující nejen osobu pachatele, ale všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování.
Jak je patrno ze sdělení obvinění, stěžovatel je stíhán společně s dalšími obviněnými, z nichž proti jednomu je vedeno řízení proti uprchlému, pro závažnou trestnou činnost, jíž byla způsobená škoda ve výši kolem 17 milionů korun. Povaha této trestné činnosti předpokládá vzájemnou propojenost jednání několika osob, přitom na trestné činnosti se měl podle obžaloby podílet i J.K., který měl neproclené benzíny, jako jednatel firmy P., s.r.o., jménem této firmy prodat firmě F., s.r.o., a posléze prodejní cenu vyzvednout v KB a s penězi uprchnout. Od zadržení stěžovatele a obviněné M.Š. se J.K. v místě trvalého pobytu ani v sídle firmy nezdržuje, po celé přípravné řízení byl stále neznámého pobytu a je proti němu vedeno řízení proti uprchlému. Výsledky přípravného řízení signalizují, že obviněný J.K. má zvláštní postavení, spočívající v tom, že jeho výslech by mohl zásadním způsobem věc objasnit, tedy i případný podíl účasti stěžovatele na předmětné trestné činnosti.
Stěžovatel, který od počátku svou účast na uvedeném jednání popírá, tvrdí, že J.K. nezná, nicméně pro účely rozhodování o vazbě nebylo možno pominout výpověď obviněné M.Š. ze dne 13. 9. 1996 (čl. 215 a násl.), kde uvedla, že ji stěžovatel někdy před 19. 8. 1996 požádal, aby zajistila zaevidování dokladu "Záruční listina" vystavený KB s datem 22. 8. 1996, přitom tento doklad se týkal firmy P., jehož jednatelem byl právě K., a stejně tak ji měl kolem 5. 9. 1996 předat další doklad "Záruční listina", vydaný KB, který zněl opět na firmu P., s částkou 5 milionů korun, opět s žádostí o zaevidování v celnici.
Za uvedeného stavu nepovažuje Ústavní soud závěry obecných soudů o existenci důvodu koluzní vazby u stěžovatele, také s odkazem na názory vyslovené již v citovaných nálezech, za protiústavní, a to ani v poměru k vazebnímu důvodu uvedenému v ustanovení §67 písm. a) trestního řádu.
Ústavní soud tak nezjistil, že by v projednávané věci došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a za tohoto stavu byla proto ústavní stížnost z uvedených důvodů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu