ECLI:CZ:US:1999:4.US.241.99
sp. zn. IV. ÚS 241/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti J. Z. a V. Z., zastoupených JUDr. L. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 1999, č.j. 21 Co 82/96-100, a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 1995, č.j. 11 C 306/91-64, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 7. 5. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 1999, č.j. 21 Co 82/96-100 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 1995, č.j. 11 C 306/91-64.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno jejich ústavně zaručené vlastnické právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), aniž by blíže rozvedli v čem, především z ústavněprávních hledisek, toto porušení spatřují. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé v podstatě zopakovali svá tvrzení, jež uplatnili již v odvolacím řízení, tedy že porušení spatřují zejména v nesprávném zjištění skutkového stavu a nesprávném právním výkladu skutkových zjištění. Krajský soud v Hradci Králové dle jejich názoru pochybil, když v bodě I. napadeného rozsudku konkrétněji nestanovil, jakým způsobem se žalovaný má zdržet zapříčiňování podmáčení domu v J. Dle jejich názoru měl uvedený soud také uložit žalovaným povinnost odstranit víceúčelový hospodářský objekt, který je dle jejich přesvědčení tzv. černou stavbou.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, a dále uvedl, že pokud se jedná o výrok I. rozsudku, byl soud vázán petitem, a v případě výroku II. je nutno vycházet s ohledem na tvrzení žalobců z ustanovení §127 obč.zák. Dále uvedl, že netrvá na ústním jednání a navrhl, aby Ústavní soud nálezem ústavní stížnost zamítl.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 11 C 306/91, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů s právními závěry obecných soudů, jak byly vyvozeny na základě hodnocení zjištěných podkladů pro rozhodnutí. Z ústavněprávního hlediska pak jde především o posouzení otázky, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno právo stěžovatelů vlastnit majetek, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny, případně zda těmito rozhodnutími došlo k jinému zásahu, v ústavní stížnosti výslovně nenamítanému, do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, zejména pak k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny, zaručujícího právo na spravedlivý proces.
Pokud jde o polemiku stěžovatelů s právními názory obecných soudů, Ústavní soud, v souladu se svoji judikaturou, která je obecně přístupná, konstatuje, že z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.), jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak v posuzované věci se stalo, kautely dané ustanovením §132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Zásada, že Ústavní soud nepřehodnocuje dokazování, provedené obecnými soudy, je prolomena tehdy, jestliže jsou právní závěry obecného soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, str. 257), což ovšem není případ napadených rozhodnutí. Ústavní soud nemůže přisvědčit ani v obecné úrovni namítanému porušení čl. 11 Listiny. Ochranou vlastnictví zakotvenou v čl. 11 Listiny není míněna tradiční právní ochrana subjektivního práva vlastnického reivindikací a negatorní žalobou, jak je zakotvena v přísl. ustanoveních občanského zákoníku, ale je zde především vyjádřen princip, že každý může být vlastníkem a nikdo ve svém vlastnictví nesmí být diskriminován ve vztahu k ostatním vlastníkům. Každý má nepochybně právo bránit svá vlastnická práva v nezbytném případě i u soudu. Skutečnost, že nesdílí názor soudu vyjádřený v rozhodnutí o takovém sporu, však nezakládá porušení čl. 11 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. 8. 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu