ECLI:CZ:US:1999:4.US.264.99
sp. zn. IV. ÚS 264/99
Usnesení
IV. ÚS 264/99
Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti P. G., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 4. 1999, čj. 31 Ca 176/98-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství v Hradci Králové ze dne 15. 6. 1998, čj. 2660/98/01-459, zamítajícímu odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu v Hradci Králové ze dne 6. 4. 1998, čj. 845-0661-98, o nepropuštění zboží do režimu volného oběhu, stěžovatelka uvádí, že nesouhlasí s hodnocením důkazů provedených správním soudem a tvrdí, že neporušila právo ochranné známky a že v průběhu celního řízení nebyl proveden žádný důkaz zakládající důvodné podezření o obchodování s padělaným zbožím. Protože stěžovatelka má za to, že napadeným rozsudkem byla dotčena ve svých ústavních právech zakotvených v článku 4, článku 26 odst. 1 a článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), žádá Ústavní soud o jeho zrušení.
Ze spisů Celního ředitelství v Hradci Králové, vedeného k čj. 2660/98/01-459, a Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 176/98, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka dovezla zboží označené ochrannou známkou NIKE, které navrhla propustit do režimu volného oběhu. Celní úřad v Hradci Králové o této skutečnosti informoval výhradního dovozce zboží NIKE, obchodní společnost Pragosport, a. s., Praha, která byla vlastníkem ochranné známky, zaregistrované v České republice, pověřena ke všech úkonům směřujícím k odhalení, rozlišení, usvědčení a likvidaci zboží, neoprávněně označeného touto ochrannou známkou. Protože zástupce Pragosportu zmocněný k posouzení zboží konstatoval, že část dovezeného zboží nesplňuje požadavky kladené na originální výrobky, požádal Pragosport jako zmocněný zástupce majitele ochranné známky o nepropuštění zboží do volného oběhu. Proti rozhodnutí Celního úřadu v Hradci Králové podala stěžovatelka odvolání, které Celní ředitelství v Hradci Králové neshledalo důvodným a zamítlo jej. Rozhodnutí celního ředitelství napadla stěžovatelka žalobou ke správnímu soudu, ve které mimo jiné namítala, že celní orgány nevzaly zřetel na listiny prokazující, že dovezené zboží bylo jako originál koupeno a že posouzení, zda jde o originál či padělek, přísluší znalci a nikoliv pracovníkovi společnosti, která má z konkurenčních důvodů zájem na svém monopolním postavení dovozce a prodejce určitého značkového zboží. Krajský soud v Hradci Králové žalobu napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v řízení před celními orgány obchodní společnost Pragosport, a. s., Praha, zastupovala na základě uděleného pověření vlastníka ochranné známky NIKE a z titulu tohoto pověření byla zmocněna k prosazování práv souvisejících s ochranou registrované ochranné známky před dovozem, přepravou, výrobou nebo prodejem padělaných kopií ochranné známky NIKE. Podle krajského soudu nebylo třeba pro rozhodnutí o nepropuštění zboží do volného oběhu podle ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, znaleckého posudku, neboť nešlo o rozhodnutí o porušení práv k ochranné známce, ale o rozhodnutí, které zabraňuje propustit do volného oběhu zboží, o kterém je důvodné podezření, že jde o zboží padělané. Toto podezření zde existovalo, neboť zástupce Pragosportu zjistil fyzickou kontrolou zboží nedostatky, které nebyly v souladu s ochrannou známkou NIKE.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení Listiny a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka opakuje v ústavní stížnosti v podstatě tytéž argumenty, které vznesla již v řízení před správním soudem a ke kterým se tento soud v napadeném rozhodnutí vyjádřil. Ústavní soud již několikrát judikoval, že se může zabývat správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy. Mezi ně patří např. právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny), rovnost účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny), právo každého na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Ústavní soud neshledal opodstatněnost tvrzení o porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, týkajícího se rovnosti účastníků řízení, neboť v řízení před správním soudem bylo nařízeno jednání, kterého se zúčastnil jednatel a právní zástupce stěžovatelky, přičemž jim byla dána možnost vyjádřit se k meritu věci. Odborné vyjádření pověřeného zástupce Pragosportu, jako výhradního distributora vlastníka ochranné známky NIKE, správní soud posoudil jako přípustné a Ústavní soud nemá důvod takto vyhodnocený důkaz "přehodnocovat". K případným procesním vadám v řízení před celními orgány správní soud uvedl, že neměly vliv na zákonnost rozhodnutí.
Namítané porušení článku 4 Listiny, bez bližší specifikace příslušného odstavce, by bylo opodstatněno za předpokladu, že by interpretace právních předpisů, aplikovaných v projednávané věci byla ze strany správního soudu natolik extrémní, že by zasáhla do některého ústavně garantovaného základního práva. Stěžovatelka však výklad vybočující z mezí ústavnosti nenamítla, a proto Ústavní soud posuzoval, zda porušení tohoto článku nelze vztáhnout k namítanému omezení práva na podnikání obsaženého v článku 26 odst. 1 Listiny. Ani v tomto směru však neshledal toto tvrzení opodstatněným, neboť právo svobodného podnikání se může dít jen v hranicích daných právním řádem, přičemž v projednávaném případě jsou tyto hranice dány zákonem č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, zejména ustanovením §14 odst. 3, podle kterého celní úřad na žádost majitele ochranné známky nepropustí zboží, které má obchodní charakter, do režimu volného oběhu, jestliže jeho označení porušuje práva majitele ochranné známky, a dále zákonem ČNR č. 13/1993 Sb. (celní zákon), totiž ustanovením §98, podle něhož může být zboží kdykoliv, bez ohledu na jeho povahu, množství, zemi původu nebo místo určení, za stanovených podmínek přiděleno jakékoliv celně schválené určení, přičemž není vyloučena možnost uplatnění zákazů a omezení týkajících se ochrany duševního vlastnictví.
S ohledem na výše uvedená zjištění zůstala ústavní stížnost v rovině pouhé nesouhlasné polemiky se závěry správního soudu, a proto Ústavnímu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. srpna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu