ECLI:CZ:US:1999:4.US.29.99
sp. zn. IV. ÚS 29/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti R., a.s., zastoupené JUDr. M. K., CSc., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1998, č.j. 45 Ca 79/98-26, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 1. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 1998, č.j. 45 Ca 79/98-26, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Okresního úřadu Kladno, referátu životního prostředí ze dne 12. 5. 1998, č.j. ŽP 1182/98 Od 249.1-St. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Kladně ze dne 20. 2. 1998, kterým byla stěžovatelce udělena pokuta 10.000,- Kč, za podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území města Kladna bez příslušného souhlasu.
Stěžovatelka je přesvědčena, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno věcně nepříslušným orgánem a tudíž se jedná o akt nicotný. Pokud pak bylo potvrzeno odvolacím orgánem, došlo tím k porušení ustanovení zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, jež upravují kompetenci správních orgánů. Současně tím podle jejího názoru došlo i k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ("Ústava") a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), neboť státní moc nebyla uplatněna způsobem, který stanoví zákon a čl. 79 odst. 1 Ústavy, neboť o zásahu do práv stěžovatele nerozhodl správní orgán s působností stanovenou zákonem. Pokud za uvedeného stavu Krajský soud v Praze správní žalobu zamítl, neposkytl uvedeným ústavním právům stěžovatelky ochranu, a to v rozporu s čl. 90 a čl. 95 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, jakož i mu předcházející správní rozhodnutí, nálezem zrušil.
Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, v odpovědi na žádost Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že plně odkazuje na důvody v napadeném rozsudku.
Okresní úřad Kladno, referát životního prostředí, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a svého postavení vedlejšího účastníka se vzdal.
Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu správního spisu Okresního úřadu Kladno, referátu životního prostředí, sp. zn. ŽP 1182/98 Od 249.1 St, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Praze neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Závěrům a zjištěním, obsaženým v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Praze, lze tedy v tomto směru stěží cokoli vytknout. Proto vzhledem ke skutečnosti, že z ústavní stížnosti, jež je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatelky se závěry obsaženými v rozhodnutích správních orgánů, a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před Krajským soudem v Praze, nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny, jako zjevně neopodstatněné. Pokud stěžovatelka namítla též porušení čl. 2 odst. 3, čl. 79 odst. 1 a čl. 95 Ústavy, a dále čl. 2 odst. 2 Listiny, Ústavní soud uvádí, že uvedená ustanovení sama o sobě nezakládají subjektivní veřejná práva stěžovatelky a představují pouze jednu z institucionálních záruk ochrany základních práv a složku právního státu. I v tomto směru je tedy ústavní stížnost nedůvodná.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. 3. 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu