ECLI:CZ:US:1999:4.US.299.99
sp. zn. IV. ÚS 299/99
Usnesení
IV. ÚS 299/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti M. Ř., zastoupeného JUDr. M. Ř., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999, čj. 29 Co 150/99-12, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 1. 1999, čj. 14 C 276/98-6, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, Stavebního bytového družstva H. zastoupeného JUDr. L. Č., advokátem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti, jíž se domáhá zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž byla vyslovena nepříslušnost Okresního soudu v Kladně k řízení o žalobě na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., v podstatě tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do práv zaručovaných čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť došlo k odnětí zákonnému soudci.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí i obsahem vyjádření Krajského soudu v Praze a Stavebního bytového družstva H., dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh - napadených rozhodnutí - vyplývá, že stěžovatel jako člen SBD H. v Kladně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně domáhal, aby družstvu byla uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o převodu družstevního bytu do jeho vlastnictví. Okresní soud v Kladně i soud odvolací - Krajský soud v Praze - v podstatě s odkazem na to, že součástí smlouvy o převodu jednotky je vypořádání vztahů mezi družstvem a členem včetně stanovení vypořádacího podílu nabyvatele, a protože smlouva o převodu bytové jednotky podle ustanovení §23 a násl. zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám, je speciální úpravou zániku členství v družstvu a vypořádání vzájemných vztahů mezi družstvem a jeho členem, dovodily věcnou nepříslušnost Okresního soudu v Kladně s tím, že ve věci je dána věcná příslušnost Krajského obchodního soudu [§9 odst. 3 písm. c) bod aa) o.s.ř.], jemuž byla věc postoupena. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je také patrno, že oba soudy vycházely také z právního názoru Nejvyššího soudu ČR, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (R 3/99).
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v odlišnosti právního názoru stěžovatele od napadených závěrů obecných soudů ve vztahu k napadeným rozhodnutím. Ústavní soud ve své judikatuře již vyložil, za jakých podmínek je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Tyto však v daném případě neshledal, neboť obecné soudy v řádném řízení posoudily způsobem a postupem zákonem upraveným jak svoji věcnou příslušnost, tak i příslušnost soudu, jemuž věc k projednání a rozhodnutí postoupily. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že jiný obecný soud zaujímá právní názor shodný s názorem stěžovatele, a rozhoduje způsobem odlišným od názoru vyjádřeného v napadených rozhodnutích, neboť není věcí Ústavního soudu zabývat se otázkami sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů, když tato úloha je ex lege přikázána Nejvyššímu soudu ČR.
Z uvedených důvodů, kdy tvrzený zásah do ústavně zaručených práv nebyl Ústavním soudem v dané věci shledán, byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu