ECLI:CZ:US:1999:4.US.307.99
sp. zn. IV. ÚS 307/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. P. a V. P., zastoupených Mgr. L. V., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu Rakovník, čj. RRR: 330-43/94, ze dne 14. března 1994, ve spojení s rozhodnutím Odboru architekta města - Městského úřadu v Rakovníku ze dne 17. ledna 1994, čj. výst. 330/2358/93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 23. června 1999 ústavní stížnost dle ustanovení §72 odst. 1 lit. a), zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kterou se stěžovatelé domáhají zrušení uvedeného rozhodnutí okresního úřadu, kterým bylo rozhodnuto o odstranění nepovolené rozestavěné stavby. Pro odůvodnění své ústavní stížnost stěžovatelé uvádějí, že okresní úřad odůvodnil uvedené rozhodnutí též tím, že stavba byla provedena bez stavebního povolení. Stěžovatelé se domnívají, že v daném případě se nejednalo o stavbu, k jejíž realizaci by bylo třeba žádat stavební povolení, ale že zcela postačuje ohlašovací povinnost ve smyslu stavebního zákona (50/1976 Sb.). Dále stěžovatelé vidí v postupu okresního úřadu zbytečnou tvrdost vůči nim a uvádějí příklad odlišného postupu u sousedů. V ústavní stížnosti je dále poukazováno, že celá záležitost, a to jak odstranění stavby stěžovatelů, tak i odstranění stavby sousedů, je řešena soudní cestou, kdy odkazují na řízení sp. zn. 7 C 722/97 a E 421/96, vedených zřejmě u Okresního soudu v Rakovníku.
V ústavní stížnosti se dále uvádí, že na základě probíhajícího soudního jednání požádali stěžovatelé o stavební povolení pro novou stavbu v těsné blízkosti nepovolené stavby které jim bylo vydáno. Současně podali dne 10. února 1999 u Okresního úřadu v Rakovníku návrh na obnovu řízení ve věci, neboť se domnívají, že je uvedený postup okresního úřadu nelogický. Žádosti o obnovu řízení přesto vyhověno nebylo (čj. RRR: 330-36/99, ze dne 22. února 1999).
V uvedeném postupu stěžovatelé vidí porušování svých práv a svobod zaručených v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina"), aniž uvádějí která práva a svobody považují za porušená. Pochybení vidí v procesně i hmotně právně zcela pochybném postupu Okresního úřadu v Rakovníku a také ve zneužívání moci dané okresnímu úřadu zákonem, které se projevuje v necitlivosti rozhodnutí.
Jelikož z ústavní stížnosti jednoznačně neplynulo, směřuje-li jen proti napadenému rozhodnutí Okresního úřadu v Rakovníku, nebo i proti probíhajícím soudním řízením, popřípadě proti rozhodnutí Okresního úřadu v Rakovníku o nepovolení obnovy řízení ze dne 22. února 1999, obrátil se Ústavní soud na stěžovatele se žádostí o odstranění vad podání, tedy jednoznačné určení proti čemu ústavní stížnost směřuje, jakož i k zaslání kopií napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost byla doplněna dopisem doručeným Ústavnímu soudu ve stanovené lhůtě, z jehož obsahu je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje pouze proti napadenému rozhodnutí, neboť soudní spor stěžovatelů nemá s ústavní stížností nic společného. Dále byla doručena i kopie napadeného rozhodnutí, spolu s kopií rozhodnutí o odstranění stavby, které vydal Městský úřad, odbor výstavby, Rakovník dne 13. prosince 1994, pod čj. 330/1813/94, a současně bylo doručeno zamítavé vyjádření Okresního úřadu v Rakovníku k návrhu na obnovu řízení v napadené věci.
Z předložených podkladů i ze samotné ústavní stížnosti je zřejmé, že napadené rozhodnutí, a nakonec i veškerá další rozhodnutí, byla vydána před 23. dubnem 1999, tedy dnem, kdy ještě mohla být splněna lhůta 60 dnů od posledního rozhodnutí, nutná pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 2, věta první, zákona).
Současně je nutno poukázat i na skutečnost, že stěžovatelé ve své ústavní stížnosti neuvedli, která práva zaručená v Listině byla jednáním okresního úřadu porušena.
Kromě toho nevyužili možnosti soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, z toho důvodu by bylo možné uvedenou stížnost odmítnout též jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona ve spojení s ustanovení §75 odst. 1 zákona.
Z uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatelů odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona, jako stížnost podanou po lhůtě stanovené v ustanovení §72 odst. 2 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. srpna 1999
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj