ECLI:CZ:US:1999:4.US.38.99
sp. zn. IV. ÚS 38/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupeného JUDr. V. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 1998, č.j. 9 To 516/98-32, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 1. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 1998, č.j. 9 To 516/98-32. Uvedeným rozhodnutím byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatele (odsouzeného) proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 1998, č.j. 3 Pp 379/98-19, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestů odnětí svobody.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Uvedl, že v řízení, jež předcházelo napadenému usnesení, byl zkrácen na svých právech, neboť mu nebylo umožněno, aby svoji stížnost řádně odůvodnil. Poukázal na postup Okresního soudu v Kladně, který své usnesení ze dne 23. 10. 1998, č.j. 3 Pp 379/98-19, doručil obhájci až dne 20. 11. 1998, přičemž v té době byl již spis se stížností podanou do protokolu předložen Krajskému soudu v Praze. Krajskému soudu v Praze vytkl, že o stížnosti rozhodl dříve, než bylo stěžovateli doručeno písemné vyhotovení usnesení soudu I. stupně, a "zmařil tak odsouzenému uplatnit svoji obhajobu". Závěrem své stížnosti navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 1998, č.j. 3 Pp 379/98-19, bylo stěžovateli a jeho obhájci, jakož i státnímu zástupci, oznámeno vyhlášením v jejich přítomnosti, a předseda senátu sdělil podstatné důvody rozhodnutí s poučením o opravném prostředku. Odsouzený (stěžovatel) poté uvedl, že podává proti usnesení stížnost, státní zástupce se stížnosti vzdal. Písemně vyhotovené usnesení bylo stěžovateli doručeno 20. 11. 1998, jeho právnímu zástupci dne 23. 11. 1998. Stížnost byla Krajským soudem v Praze zamítnuta v neveřejném zasedání dne 25. 11. 1998. Účastník dále uvedl, že rozhodoval o stížnosti podané proti usnesení, které bylo v přítomnosti všech oprávněných osob vyhlášeno, čímž došlo k jeho oznámení podle §137 odst. 1 tr. ř. Jedině s oznámením usnesení spojuje trestní řád právní účinky související s podáním stížnosti, takže bylo-li usnesení oznámeno vyhlášením, jako v daném případě, nejsou s doručením opisu usnesení již žádné účinky spojeny. Krajský soud tedy neměl důvod čekat na zdůvodnění stížnosti podané do protokolu, a to tím spíše, že od rozhodnutí soudu I. stupně uplynula doba jednoho měsíce, což je doba více jak dostatečná k tomu, aby případné zdůvodnění stížnosti bylo soudu zasláno. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že k namítanému porušení ústavně zaručených práv nedošlo, a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost není důvodná. Právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny, je v podmínkách trestního soudního řízení provedeno v příslušných ustanoveních trestního řádu, v daném kontextu zejména v ustanoveních §137 (oznamování usnesení), §141 (přípustnost a účinek stížnosti), §143 (lhůta a místo podání stížnosti), §145 (stížnostní důvody), a dalších. Ve smyslu ust. §137 odst. 1 tr.ř. usnesení je třeba oznámit, přičemž oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Podle ust. §143 tr.ř. stížnost je nutno podat do 3 dnů od oznámení usnesení. Ze shromážděných podkladů Ústavní soud zjistil, že usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 10. 1998, č.j. 3 Pp 379/98-19, bylo stěžovateli a jeho obhájci oznámeno vyhlášením v jejich přítomnosti, a tudíž oznámeno řádně. Ze samotné skutečnosti, že písemně vyhotovený opis cit. usnesení byl stěžovateli doručen měsíc po jeho vyhlášení, nelze vyvozovat jakékoliv porušení procesních práv stěžovatele, a tudíž ani namítané porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stejně tak v postupu obecných soudů Ústavní soud neshledal jakékoliv porušení čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, zaručujícímu právo na obhajobu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 3. 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu