ECLI:CZ:US:1999:4.US.396.99
sp. zn. IV. ÚS 396/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. října 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) ing. L. B., 2) I. Dv., obou zastoupených JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1998, čj. 8 C 56/96-71, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 1999, čj. 25 Co 911/98-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv na spravedlivý soudní proces zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy vycházely totiž při posuzování platnosti závěti pouze ze znaleckého posudku ing. P. K. a nevzaly vůbec v úvahu znalecký posudek RNDr. M. M., který má minimálně hodnotu listinného důkazu podle ustanovení §129 o. s. ř. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů se proto domáhají zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 8 C 56/96 Okresního soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali dne 3. 4. 1996 u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu na určení neplatnosti listiny ze dne 14. 3. 1993 označené jako závěť ing. L. B., nar. 11. 3. 1933 a zemřelého dne 25. 6. 1994, s tvrzením, že zůstavitel předmětnou závěť nepodepsal. Okresní soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobu zamítl, když vzal na základě provedeného dokazování, a to rovněž posudku jím stanoveného znalce z oboru písmoznalectví a kriminalistiky ing. P. K., za prokázáno, že zemřelý ing. L. B. dne 14. 3. 1993 v S. za pomocí svědka D. závěť sepsal, tuto závěť opatřil vlastnoručním podpisem a že listinu podepsali i dva svědci stvrzující, že listina obsahuje vůli zůstavitele a že ji vlastnoručně podepsal. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby potvrdil, když i podle jeho názoru stěžovatelé neplatnost závěti neprokázali. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že znalecký posudek soudem neustanoveného znalce má důkazní hodnotu jako listinný důkaz, tedy nikoli důkazu podle ustanovení §127 o. s. ř.
Skutečnost, že závěry posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem se mnohdy liší, nebývá nijak neobvyklým jevem, relevantní zde může být pouze to, zda soudem přibraný znalec se ve svém posudku náležitě a přesvědčivě vypořádá i s tím, co již předtím bylo formou jiného znaleckého posudku zpracováno. Tak se v projednávané věci také stalo a ani jinak rozhodnutí obecných soudů nepostrádají nic, co kogentně, pokud jde o odůvodnění rozsudku, stanoví ustanovení §157 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému na uvedeném faktu by nic nemohlo změnit to, že i znalecký posudek RNDr. M. M. je třeba hodnotit jako listinný důkaz ve smyslu ustanovení §125, §129 o. s. ř.
Všechna uvedená zjištění a úvahy tedy evidentně nenaznačují, že by v řízení před obecnými soudy a rozhodnutími jimi vydanými došlo k porušení jakéhokoli z ústavně zaručených práv stěžovatelů, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. října 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu