ECLI:CZ:US:1999:4.US.44.99
sp. zn. IV. ÚS 44/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. F. P., advokátem, proti nečinnosti Okresního soudu v Písku, ve věci vedené u něj pod sp. zn. 6 C 646/92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 1. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti nečinnosti Okresního soudu v Písku, ve věci vedené u něj pod sp. zn. 6 C 646/92. V odůvodnění stěžovatel mj. uvedl, že se u Okresního soudu v Písku domáhal náhrady škody za bolestné z titulu pracovního úrazu proti žalovanému Pozemní stavby Písek. Další samostatnou žalobou se domáhal odškodnění za ztížení společenského uplatnění z téhož pracovního úrazu, ale o této žalobě soud vůbec nejednal a považoval ji za rozšíření prvního návrhu.. Žalovaný se dostal do úpadku, a v roce 1995 byl na něho prohlášen konkurs. Obě pohledávky stěžovatel přihlásil do konkursního řízení, přičemž konkursní správce v rámci přezkumného jednání přihlášené nároky popřel. Poté stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 8. 8. 1995 požádal Okresní soud v Písku, aby v zahájeném řízení pokračoval. Protože soud byl nečinný, stěžovatel požádal o prošetření věci předsedkyni soudu, která mu sdělila, že v řízení nelze pokračovat, protože je vzhledem ke konkursu přerušeno. Stěžovatel s tímto právním názorem nesouhlasil a upozornil, že v době podání návrhu, tj. ke dni 8. 8. 1995, ještě nebyl přijat zák. č. 94/1996 Sb. tj. novela zákona o konkursu a vyrovnání, z níž vyslovený právní názor vychází. Současně poukázal na právní názor vyslovený na str. 86 v komentáři k zákonu o konkursu a vyrovnání (JUDr. Zoulík, Zákon o konkursu a vyrovnání - Komentář, 2. vydání 1994, C.H.Beck/SEVT). Předsedkyně soudu ve své odpovědi z 21. 8. 1998 setrvala na stanovisku, že v přerušeném řízení nelze pokračovat a uvedla, že stěžovatel měl podat žalobu na určení pravosti, výše a žádaného pořadí pohledávky k výlučně příslušnému konkursnímu soudu (§88 písm. j) o.s.ř.). Stěžovatel je také toho názoru, že jestliže se Okresní soud v Písku domníval, že není soudem příslušným, měl jeho podání neodkladně postoupit příslušnému konkursnímu soudu. V uvedeném postupu Okresního soudu v Písku stěžovatel spatřuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno jeho základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým bude Okresnímu soudu v Písku uloženo, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 6 C 646/92 a aby neprodleně v této věci jednal.
Předsedkyně Okresního soudu v Písku ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, a to z důvodů, které stěžovateli již uvedla ve svém sdělení ze dne 5. 6. 1998 a 21. 8. 1998. Dále k výkladu §14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 94/1996 Sb., odkázala na názor vyslovený doc. JUDr. V. S., DrSc. v komentáři k uvedenému zákonu (LINDE Praha a.s., 1995), podle něhož pokračování v řízení po jeho přerušení vyvolává zároveň i nutnost změny původní žaloby a to buď v osobách účastníků (namísto úpadce vystupuje správce) anebo v samotném předmětu (změnou žaloby na plnění v žalobu na určení). Po účinnosti novely č. 94/1996 Sb., tj. po 1. 6. 1996, již soud prvého stupně ve věci stěžovatele pokračovat může až poté, kdy bude pravomocně skončeno konkursní řízení ohledně odpůrce.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Písku, sp. zn. 6 C 646/92, a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání v ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V projednávané věci je touto skutečností tvrzený zásah orgánu veřejné moci, spočívající podle stěžovatele v tom, že Okresní soud v Písku nepokračuje v řízení ve věci sp. zn. 6 C 646/92, a vyčkává na rozhodnutí konkursního soudu. Aniž by Ústavní soud zkoumal otázku, zda o takový zásah orgánu veřejné moci skutečně jde, vzal v úvahu skutečnost, že poslední informací o zamýšleném postupu Okresního soudu v Písku v projednávané věci je odpověď předsedkyně uvedeného soudu právnímu zástupci stěžovatele ze dne 21. srpna 1998, ve věci stížnosti na průtahy v řízení. Z uvedeného dopisu muselo tedy být stěžovateli resp. jeho právnímu zástupci zřejmé, že uvedený okresní soud v řízení nebude pokračovat. Lhůta k podání ústavní stížnosti začala tedy běžet již uvedeným dnem, resp. dnem doručení uvedeného dopisu, což znamená že ústavní stížnost podaná na poštu dne 26. 1. 1999 je stížností evidentně podanou po stanovené lhůtě. Jen pro doplnění Ústavní soud poznamenává, že po věcné stránce sdílí názor obecných soudů.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj