ECLI:CZ:US:1999:4.US.501.98
sp. zn. IV. ÚS 501/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti B.V., zastoupené JUDr. S.V., proti nečinnosti v exekučním řízení Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. E 1254/95, ze dne 5. června 1996, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla 2. prosince 1998 doručena ústavní stížnost proti nečinnosti v exekučním řízení ze strany okresního soudu, kdy, ačkoliv rozsudkem na vyklizení bylo stěžovatelce plně vyhověno a probíhala i exekuce, neskončila tato fyzickým vystěhováním, neboť osoby povinné, syn a snacha stěžovatelky, se prokázaly platnou darovací smlouvou, kterou bývalý manžel stěžovatelky převedl na osobu povinnou - syna stěžovatelky - svůj podíl na domě, který vlastnil se stěžovatelkou v dosud nevypořádaném bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Darovací smlouvou byl povinný označen za spoluvlastníka nemovitosti, z níž měl být na základě exekuce vystěhován. Z toho důvodu byla exekuce, konaná 15. října 1996, ukončena vyklizením movitých věcí povinných, aniž by povinní předmětnou nemovitost fyzicky vyklidili. Stěžovatelka se v této věci obrátila na Okresní soud v Jihlavě se žalobou na určení neplatnosti uvedené darovací smlouvy.
V nepokračování exekuce shledává stěžovatelka porušení svých ústavních práv zaručených Ústavou ČR v čl. 90 a také v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 Listiny základních práv a svobod, neboť důsledkem předložení darovací smlouvy nedošlo k fyzickému vyklizení osobami neoprávněně obývajícími byt, a exekutoři usoudili, že je třeba vyčkat s vystěhováním povinných do vyřešení majetkoprávních sporů mezi stěžovatelkou a jejím manželem. Své jednání, kdy nerespektovali rozhodnutí okresního soudu jak v nalézacím, tak i ve vykonávacím řízení, nijak neodůvodnili a exekuci neprovedli. Od té doby nebyl ve věci učiněn žádný úkon směřující k ukončení či pokračování v exekuci, nebylo vydáno soudem žádné rozhodnutí a věc je vedena jako neuzavřená.
Z vyjádření Okresního soudu v Jihlavě, zaslaného po urgenci Ústavního soudu, plyne, že dle protokolu o exekuci došlo k vyklizení movitých věcí povinných a kopie protokolu byla předána právní zástupkyni stěžovatelky, neboť stěžovatelka jej odmítla podepsat.
V doplnění ústavní stížnosti ze dne 24. února 1999, stěžovatelka opět uvádí, že exekuce neproběhla a exekutor rozhodoval nad rámec rozsudku okresního soudu, k čemuž nebyl oprávněn. Protokol sám vypovídá, že vyklizení nebylo provedeno. Z uvedených důvodů trvá stěžovatelka na ústavní stížnosti, s tím, že nemá jiných prostředku k ochraně svých práv.
Ústavní soud v souvislosti s podanou ústavní stížností shledal, že stěžovatelka zastává k věci provedení exekuce jiný názor než Okresní soud v Jihlavě, který ji považuje za vyřízenou. V průběhu řízení se Ústavnímu soudu nepodařilo získat žádné podklady o tom, že stěžovatelka, ve snaze konat proti jí tvrzené nečinnosti okresního soudu, vykonala jiné úkony něž podání ústavní stížnosti, jako například dle části šesté zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, z jehož ustanovení §32 plyne možnost podat stížnost na průtahy řízení způsobenou soudci a ostatními pracovníky okresního soudu k předsedovi příslušného okresního soudu, jakož i možnost odvolat se proti jeho rozhodnutí.
Z uvedeného důvodu Ústavní soud neshledal jiné možnosti, než ústavní stížnost odmítnout z důvodu nepřípustnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), jak plyne z ustanovení §75 odst. 1 zákona, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, kdy na uvedený případ není možno aplikovat výjimku uvedenou v ustanovení §75 odst. 2 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října ??????JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj