ECLI:CZ:US:1999:4.US.527.98
sp. zn. IV. ÚS 527/98
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA IV.ÚS 527/98
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. A.R., zastoupeného JUDr. M.E., proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5, v opatrovnické věci nezletilé A.P., sp. zn. 5 P 612/97, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, podanou dne 16. 12. 1998, domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud ve smyslu ustanovení §82 odst. 1 a 3, písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby postupoval v intencích svého usnesení ze dne 9. 2. 1998, a nadále se zdržel nežádoucích průtahů ve věci. Věc, jak je patrno z odůvodnění ústavní stížnosti, se týká řízení, zahájeného z podnětu stěžovatele, o úpravu jeho styku s nezletilou dcerou A., která byla pravomocně svěřena do výchovy matky, přičemž podle vyjádření znalce v předcházejícím řízení by k navození styku otce s nezletilou mělo dojít pod přímým odborným vedením zaměřeného pracoviště, a právě v tomto směru, jak dále plyne z odůvodnění ústavní stížnosti, je obecný soud nečinný, resp. v jeho postupu dochází k průtahům. Stěžovatel je přesvědčen, že postup soudu není v souladu s Úmluvou o právech dítěte, není brán zřetel na blaho dítěte v souladu s novelou zákona o rodině a je, podle něj, také nesporné, že jeho stížnost se dotýká především zájmu nezletilé dcery, a tudíž přesahuje jeho vlastní zájmy (§75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
Jak je patrno z důvodů ústavní stížnosti, směřuje proti "jinému zásahu" soudu, který stěžovatel spatřuje v nedostatečně rychlém - předmětu řízení neodpovídajícím - postupu soudu, který od podání návrhu na úpravu styku nezajistil "provedení terapie rodičů podle usnesení ze dne 9. 2. 1998, neprovedl výslech znalce a nepřikročil k žádnému vhodnému opatření, aby byl učiněn nebo alespoň zmírněn trvající a prohlubující se nežádoucí stav, kdy nezletilá dcera je vedena matkou proti otci". Ústavní soud již ve svém nálezu, sp. zn. III. ÚS 62/95, publikovaném pod č. 78 Sbírky nálezů a usnesení, sv. 4, vysvětlil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především
na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, a v zásadě tedy jeho pravomoc směřuje proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž musí být zachována nemožnost nápravy protiústavnosti jiným způsobem. V daném případě není z obsahu ústavní stížnosti patrno, že by stěžovatel v průběhu řízení o úpravu jeho styku s nezletilou dcerou podal návrh na vydání předběžného opatření, má také možnost obrátit se postupem, který předpokládá zákon č. 436/1991 Sb., se stížností na správu příslušného soudu, jíž především a v prvé řadě přísluší přijmout opatření k odstranění zjištěných závad včetně neodůvodněných průtahů v řízení. Mimo to z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 5 P 612/97, který si Ústavní soud připojil, je patrno, že soud v dané věci nebyl nečinný, když po podání návrhu otce na úpravu jeho styku s nezletilou dcerou nařídil 4 jednání, provedl výslechy obou rodičů i znalce ustanoveného již v předcházejících řízeních. Nelze také pominut, že v průběhu řízení matka změnila svůj postoj k návrhu otce, a navrhuje nyní zákaz styku otce s nezletilou, která je nyní ve věku 13 let a otce zcela odmítá. Z tohoto důvodu bylo také poslední jednání soudu odročeno za účelem vyhotovení znaleckého posudku. Ústavní soud tak v daném případě neshledal, že by délka trvání řízení byla nepřiměřená z pohledu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto z uvedených důvodů stížnost stěžovatele podle §43 odst. 2 písni. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 1999 JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu