ECLI:CZ:US:1999:4.US.532.98
sp. zn. IV. ÚS 532/98
Usnesení
IV. ÚS 532/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 2. února 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti výrobního družstva E., zastoupeného JUDr. P.N., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 1998, čj. 31 Ca 185/98-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozhodnutí Katastrálního úřadu ve S., ze dne 8. 7. 1998, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, stěžovatel mimo jiné uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí měl stěžovatel zejména doložit, že závazek zajištěný zástavní smlouvou trvá, to však znamená, že po stěžovateli byl vyžadován negativní důkaz, nikoli
2 IV. ÚS 532/98
důkaz pozitivní, k němuž je legitimován dlužník a zástavce. Z těchto, jakož i z dalších důvodu, domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Z obsahu spisu Katastrálního úřadu ve S., sp. zn. V-1244/98, jakož i spisu 31 Ca 185/98 Krajského soudu v Hradci Králové, Ústavní soud zjistil, že podáním došlým uvedenému úřadu dne 6. 5. 1998 navrhli stěžovatel, manželé ing. J. a L.K., jakož i realitní kancelář M., povolení vkladu do katastru, a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 4. 5. 1998 mezi stěžovatelem, jako stranou prodávající, a manželi ing. J. a L.K., jako stranou kupující, za účasti vedlejšího účastníka realitní kanceláře M., týkající se v této smlouvě blíže vyznačených nemovitostí. Jako strana prodávající vystupuje v této smlouvě stěžovatel vzhledem k zástavní smlouvě ze dne 8. 6. 1995, uzavřené mezi stěžovatelem a N.K., zejména jejímu článku V, v němž N.K. projevuje jako vlastník předmětných nemovitostí souhlas s tím, aby stěžovatel svou, ve lhůtě nesplacenou, pohledávku uspokojil jejich prodejem, a to i přímým prodejem, nikoli pouze ve veřejné dražbě. Katastrální úřad ve S. rozhodnutím ze dne 8. 7. 1998, zn. V 111244/98, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl, a to pro rozpor uvedeného bodu kupní smlouvy s ustanovením §3 odst. 1 občanského zákoníku, resp. ustanovením §1 odst. 2 obchodního zákoníku, nebo dohodnutý způsob prodeje, kdy všechny důležité okolnosti závisejí výhradně na zástavním věřiteli, neodpovídá oprávněným zájmům zástavce. O opravném prostředku stěžovatele proti rozhodnutí katastrálního úřadu rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že uvedené rozhodnutí potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že předpokladem realizace zástavního práva zastavené nemovitosti zástavním věřitelem jiným vhodným způsobem ve smyslu ustanovení §299 odst. 2 obchodního zákoníku je rovněž porušení závazku zajištěného zástavním právem a včasně vyrozumění dlužníka a zástavce o zamýšleném prodeji. Pouze v takovém případě není třeba k takovému úkonu souhlasu zástavce jako vlastníka prodávaných nemovitostí a pouze tehdy jsou splněny i podmínky ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, totiž to, že zástavní věřitel je oprávněn nakládat s předmětem právního úkonu. V posuzované věci však podle názoru krajského soudu stěžovatel takové oprávnění neprokázal, když nedoložil, že závazek zajištěný zástavní smlouvou trvá a že včas vyrozuměl nejen dlužníka, ale i zástavkyni o svém úmyslu zastavené nemovitosti prodat. Krajský soud přisvědčil pouze stěžovatelově
3 IV. ÚS 532/98
námitce, že otázku, zda uzavřená zástavní smlouva je neplatná pro její rozpor s ustanovením §299 odst. 2 obchodního zákoníku nebo z jiného právního důvodu, může zkoumat pouze soud.
Podle ustanovení §5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Krajský soud v napadeném rozhodnutí v principu nezpochybňuje stěžovatelovo oprávnění k prodeji předmětných nemovitostí, váže však, a to s poukazem na ustanovení §299 odst. 2 obchodního zákoníku stěžovatelovo právo uspokojit svou splatnou, avšak neuhrazenou, pohledávku, a to i přímým prodejem, na zjištění, že došlo k porušení závazku zajištěného zástavním právem a že dlužník a zástavce byli o zamýšleném prodeji včas vyrozuměni. Jinými slovy, bez splnění těchto podmínek, odkaz na existující zástavní smlouvu k dispozičnímu oprávnění sám o sobě nestačí. V těchto závěrech krajského soudu lze stěží spatřovat namítané porušení článku 2 odst. 2 Listiny, neboť předložená zástavní smlouva sice vypovídá o závazku N.K., nicméně přímo v článku V uvedené zástavní smlouvy je souhlas vlastníka nemovitosti s jejím prodejem vázán na podmínku včasného neuhrazení splatné pohledávky. Splnění této podmínky, stejně jako splnění podmínky oznámení zamýšleného prodeje, nebylo však doloženo.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. února 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu