ECLI:CZ:US:1999:4.US.59.99
sp. zn. IV. ÚS 59/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z. N., zastoupeného JUDr. F. V., advokátem a JUDr. F. V., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2514/98-52, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2522/98-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2514/98-52 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2522/98-54. Prvně uvedeným usnesením byla odmítnuta dovolání stěžovatelů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 1998, č.j. 15 Co 95/98-41, kterým byla druhému stěžovateli jako právnímu zástupci prvního stěžovatele (žalobce) pravomocně uložena pořádková pokuta 1 000,- Kč pro hrubě urážlivé výroky obsažené v odvolání proti usnesení soudu I. stupně, a ve vztahu k prvnímu stěžovateli byl výrok o uložení pokuty zrušen. Dovolání prvního stěžovatele bylo odmítnuto jako dovolání podané osobou neoprávněnou [§218 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], dovolání druhého stěžovatele bylo odmítnuto jako dovolání nepřípustné (§243b odst. 4 o.s.ř.). Druhým napadeným usnesením bylo z důvodu nedostatku funkční příslušnosti Nejvyššího soudu ČR (neodstranitelný nedostatek podmínky řízení) zastaveno řízení o dovolání prvního stěžovatele (žalobce) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 1998, č.j. 15 Nc 125/88-43, kterým bylo rozhodnuto, že soudce Okresního soudu v Hodoníně JUDr. Z. B. není vyloučen z projednání a rozhodování v dané věci.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými usneseními byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva a svobody zakotvené v čl. 17 odst. 1, čl. 23, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), přičemž pokud jde o argumentaci, v odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě jen opakují skutečnosti obsažené v dovolání a rekapitulují průběh a okolnosti dosavadního řízení, aniž by svá tvrzení o údajném zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod rozvedli podrobnější ústavněprávní argumentací. Stěžovatelé uvedli, že v případě uložení pořádkové pokuty nešlo z jejich strany o urážlivé vyjádření, ale o konstatování pravdy a potřebnou kritiku mladého soudce, tudíž o výkon ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a práva postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod. Ve skutečnosti, že odvolací soud o jejich odvolání rozhodl bez jejich přítomnosti, spatřují porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Nejvyššímu soudu stěžovatelé vytýkají, že dovolání rozdělil na dvě části, dovolání nebylo projednáno za účasti stěžovatelů a nebyla jim dána možnost se k věci vyjádřit. Závěrem navrhli, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl, napadená rozhodnutí zrušil a věc postoupil příslušnému orgánu k novému řízení a rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadených usnesení.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Hodonín, sp. zn. 4 C 481/97 a poté, co se seznámil s jeho obsahem a shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.
Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2514/98-52, tj. ve věci uložení pořádkové pokuty, je stížností podanou evidentně po lhůtě pro její podání, neboť fakticky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 1998, č.j. 15 Co 95/98-41, kterým byla druhému stěžovateli jako právnímu zástupci prvního stěžovatele (žalobce) pravomocně uložena pořádková pokuta 1 000,- Kč pro hrubě urážlivé výroky obsažené v odvolání proti usnesení soudu I. stupně, a ve vztahu k prvnímu stěžovateli byl výrok o uložení pokuty zrušen, jak je shora uvedeno. Cit. usnesení Krajského soudu v Brně bylo druhému stěžovateli doručeno 29. 6. 1998, přičemž ústavní stížnost byla podána na poštu 2. 2. 1999.
Ze strany prvního stěžovatele pak se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), neboť jemu uložená pořádková pokuta byla cit. usnesením krajského soudu zrušena.
Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1998, č.j. 22 Cdo 2522/98-54, tj. ve věci vyloučení soudce Okresního soudu v Hodoníně, je rovněž stížností podanou evidentně po lhůtě pro její podání, neboť fakticky směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 1998, č.j. 15 Nc 125/98, kterým bylo rozhodnuto, že soudce Okresního soudu v Hodoníně JUDr. Z. B. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Cit. usnesení Krajského soudu v Brně bylo právnímu zástupci prvního stěžovatele doručeno 29. 6. 1998, přičemž ústavní stížnost byla podána na poštu 2. 2. 1999. Ze strany druhého stěžovatele pak se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona], neboť tento stěžovatel, jako právní zástupce žalobce (prvního stěžovatele) nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy.
Pokud stěžovatel odvozuje plynutí lhůt od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, je třeba uvést, že zcela evidentně nešlo o přípustný procesní prostředek ke zvrácení rozhodnutí o pořádkové pokutě [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Navíc se jedná o záležitost natolik bagatelní, že lze konstatovat, že není-li přípustné dovolání, o to spíše nepřichází v úvahu ústavní stížnost. Ve věci rozhodnutí o nevyloučení soudce pak dovolání rovněž nepřichází v úvahu, jak zcela srozumitelně vyložil Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj