ECLI:CZ:US:1999:4.US.83.99
sp. zn. IV. ÚS 83/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 232/98, ze dne 8. října 1998, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 22 C 91/96, ze dne 29. ledna 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 15. února 1999, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), doručena ústavní stížnost ve které stěžovatelka napadá shora uvedená rozhodnutí obecných soudů. Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu nalézacího, který vyslovil, že stěžovatelce, jako závětní dědičce, nepřísluší požadovaná náhrada za pozemky vyvlastněné její tetě R. H. na základě rozhodnutí odboru výstavby, místního hospodářství a školství rady ONV v Písku, čj. 6208/59 - Kř, ze dne 24. října 1959. Na uvedené pozemky byl institut vyvlastnění dle ustanovení §18 odst. 1,2 zákona č. 87/1958 Sb. a vyhlášky Státního plánovacího úřadu č. 228/1951 Úl., aplikován z toho důvodu, že původní majitelka odmítla předmětné pozemky na nového majitele převést kupní smlouvou za nabízenou cenu. Proto bylo vydáno uvedené rozhodnutí, proti kterému se majitelka odvolala. O odvolání bylo rozhodnuto dne 8. ledna 1960, čj. Výst. /60 odborem pro výstavbu a vodní hospodářství ONV. Náhrada za vyvlastění byla složena u Lidového soudu v Písku, kde měla být vyplacena majitelce podle rozvrhu po vyřešení všech nároků třetích osob. Majitelka si však, na protest proti uvedenému jednání, uloženou částku údajně nikdy nevyzvedla a ta byla poté deponována neznámo kde. Veškeré úkony spojené s vyvlastňováním byly činěny ve prospěch Stavebního bytového družstva zaměstnanců n.p. J. v Písku, do jehož vlastnictví předmětné pozemky po vyvlastnění přešly.
Stěžovatelka se obrátila na soud s návrhem, jímž se domáhala náhrady podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neboť předmětné pozemky nebylo možno vydat. Uvedenému návrhu soudy obou stupňů nevyhověly, neboť dotčené pozemky nesplňovaly základní podmínky ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., tj. že v rozhodném období nepřešly na stát.
K ústavní stížnosti se za účastníka - Městský soud v Praze - vyjádřil předseda senátu 20 Co, který uvedl, že z obsahu ústavní stížnosti není patrný ústavní rozměr stížnosti, neboť porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") vytýká stěžovatelka tehdejšímu ONV v Písku. Dále poukazuje na skutečnost, že restituční nárok či finanční náhrada není základním lidským právem zakotveným v Ústavě ČR či Listině nebo v mezinárodní smlouvě o lidských právech.
Ve věci je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jinak neprovádí hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatelka skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestanný (čl. 82 odst. 1). Ústavní soud si k věci, mimo vyjádření obou soudů vyžádal i spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 91/96, z nějž zjišťoval důvodnost ústavní stížnosti a správnost postupu obecných soudů. Dále pak si Ústavní soud vyžádal od Katastrálního úřadu v Písku výpis z knihovní vložky 4232, jakož i kopie listin, na základě kterých byl vklad proveden. Z předložených podkladů pak Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost není důvodná. Právní předchůdkyni stěžovatelky - R. H. - byly vyvlastněny předmětné pozemky přímo ve prospěch uvedeného stavebního bytového družstva a nikdy nebyly ve vlastnictví státu, což jako podmínka nutná plyne z dikce §13 odst. 1 zákona 87/1991 Sb. Tomu odpovídá zápis v citované vložce pozemkové knihy v části B, kde s datem 18. února 1960 je výslovně uvedeno, že se na základě citovaného správního rozhodnutí vkládá právo vlastnické pro Stavební bytové družstvo zaměstnanců J. Písek. Pokud jsou v této vložce zapsány i jiné pozemky, které přešly na družstvo od státu, nejedná se o pozemky, ke kterým uplatňovala tvrzená práva stěžovatelka. U pozemků původně vlastněných paní R. H. se jednalo o nezastavěné pozemky v zastavěné části obce (intravilán), které byly právní předchůdkyní stěžovatelky opatřeny inženýrskými sítěmi (v roce 1936 či 1937), nejednalo se tedy o zemědělské pozemky a z toho důvodu nebylo možno použít jiného restitučního zákona (např. zákon č. 229/1992 Sb., zákon o půdě).
Postupem obecných soudů byly tyto okolnosti plně zjištěny a jejich postup nebyl v rozporu s žádným ustanovením chráněným Ústavou, Listinou či mezinárodní smlouvou. Především pak nemohlo dojít k tvrzenému zásahu do vlastnického práva garantovaného v čl. 11 Listiny, jak opakovaně Ústavní soud vyložil v řade publikovaných rozhodnutí (např.: I. ÚS 299/96, I. ÚS 115/94).
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 1999
JUDr. Eva Zarembovápředsedkyně senátu