Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.05.1999, sp. zn. Pl. ÚS 42/97 [ nález / HOLEČEK / výz-2 ], paralelní citace: N 85/14 SbNU 213 [ 162/1999 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:Pl.US.42.97

sp. zn. Pl. ÚS 42/97 Nález Ústavní soud rozhodl dne 8. června 1999 v plénu o návrhu přednosty Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11. července 1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku takto: Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 ze dne 11. července 1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: Dne 9. prosince 1997 Ústavní soud obdržel návrh přednosty Okresního úřadu v Karlových Varech na zrušení obecně závazné vyhlášky města Ostrova č. 6 /1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku přijaté Městským zastupitelstvem v Ostrově dne 11. července 1996. Text napadené vyhlášky je následující: Město Ostrov obecně závazná vyhláška Města Ostrova č. 6/1996, o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku Město Ostrov dle §16 zákona ČNR č.367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), na základě usnesení Městského zastupitelstva Ostrov ze dne 11. července 1996 č. 43/1996 dle §36 odst. 1 písm. f) zákona vydává tuto obecně závaznou vyhlášku: §1 Pro udržení veřejného pořádku ve městě Ostrově a k zabezpečení nerušeného života občanů včetně zajištění zdravé výchovy dětí a mládeže dle §17 zákona Město Ostrov přijímá opatření uvedená v §2 a 3. §2 Konzumace alkoholických nápojů Na veřejně přístupných místech se zakazuje konzumovat alkoholické nápoje a to z jakékoliv nádoby a obalu. Alkoholickými nápoji se rozumí všechny nápoje obsahující alkohol včetně piva ve smyslu zvláštního předpisu 1). Za veřejně přístupné místo se považují pozemky nebo jejich části a budovy a stavby nebo jejich části, které jsou se souhlasem jejich vlastníka přístupné předem neurčeným osobám (např. i chodby a schodiště). Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na veřejně přístupná místa dle odstavce 3 na území města Ostrova v zastavěných částech městských částí sídliště a Starého města, Horního a Dolního Žďáru, Kfel a Květnové a to zejména na Mírovém náměstí, Hlavní třídě, Jáchymovské ulici a Starém náměstí a jejich okolí, v okolí škol a školních zařízení, na autobusových zastávkách a jejich okolí a v okolí prodejních stánků. Zákaz se nevztahuje na prostory provozoven určených pro pohostinskou činnost a občerstvení s konzumací nápojů a povolených tzv. předzahrádek před nimi. §3 Autobusové čekárny Čekárny na autobusových zastávkách a nádražích jsou určeny pro cestující čekající na nejbližší možný a vhodný autobusový spoj.Tento jejich účel vyplývá z kolaudačního rozhodnutí, popřípadě ze stavebního povolení. K jinému účelu není povoleno stavbu užívat 2). Autobusové čekárny na zastávkách na území města Ostrova je zakázáno užívat k jiným účelům než je uvedeno v odstavci 1. §4 Porušení této vyhlášky se postihuje podle zvláštních předpisů 3). §5 Tato vyhláška byla zveřejněna dne 15. července 1996 a nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1996. V Ostrově dne 15. července 1996 -------------------- zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 2 zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, §85 zákon č.200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, §46 odst. 2 a 3. Navrhovatel uvedl, že vyhláška vydaná v samostatné působnosti obce odporuje jak Ústavě České republiky, tak Listině základních práv a svobod, a proto okresní úřad pozastavil její výkon. Poněvadž město nezjednalo nápravu, obrací se s návrhem na zrušení vyhlášky k Ústavnímu soudu. Vyslovil nesouhlas s odkazem na §17 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 279/1995 Sb., týkající se působnosti obce na úseku místních záležitostí veřejného pořádku a uvedl, že podle důvodové zprávy tato novela byla vydána proto, aby umožnila obcím činit účinná opatření podle místních podmínek proti negativním důsledkům provozování prostituce, a proto nelze pod toto ustanovení zahrnovat pravomoc obcí k vydávání obecně závazných vyhlášek pro regulaci všech činností, které by mohly narušit veřejný pořádek a zvláště ne těch, jež jsou upraveny samostatnými právními předpisy. Namítl, že §2 vyhlášky zakazuje konzumaci alkoholu na veřejně přístupných místech, ačkoliv zákon České národní rady č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, sám v tomto směru obsahuje omezující opatření a nezmocňuje k právní úpravě této problematiky obec. Mimo to definice a lokální vymezení veřejně přístupných míst ve městě jsou nedostatečné a neurčité. Ohradil se proti tvrzení obsaženému v §3 vyhlášky a sdělil, že kolaudační rozhodnutí o autobusových čekárnách tak restriktivně užívání těchto objektů neomezují. Vyslovil názor, že když narušováním veřejného pořádku konzumací alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech se speciálně zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nezabývá, lze toto nepřístojné chování postihovat podle §47 a 49 tohoto zákona. Starosta města Ostrova ve svém vyjádření doporučil zamítnutí návrhu. Uvedl, že pravomoc obce je dána §17 případně §14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích. Podle těchto předpisů obce mohou vydávat k zabezpečení veřejného pořádku obecně závazné vyhlášky a požívání alkoholických nápojů na veřejně přístupných místech, o jehož zákaz ve vyhlášce jde, lze považovat za činnost, jež by mohla narušit veřejný pořádek ve městě. Z usnesení ze zasedání Městského zastupitelstva v Ostrově konaných 11. července 1996 a 18. září 1997, usnesení ze schůze Městské rady v Ostrově konané 9. září 1997, korespondence mezi přednostou Okresního úřadu v Karlových Varech a městem Ostrovem, rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech z 8. října 1997 č.j. PŘ /317/1997, sdělení starosty města Ostrova z 10. května 1999 a vyhlášky samotné bylo zjištěno, že obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 byla přijata dne 11. července 1996 všemi hlasy 18 přítomných členů 21členného Městského zastupitelstva v Ostrově. Vyhláška podepsaná starostou města a jeho zástupcem byla vyhlášena dne 15. července 1996 vyvěšením na úřední desce obecního úřadu a účinnosti podle usnesení zastupitelstva nabyla 1. srpna 1996, tedy 18.dne po vyhlášení. Město Ostrov nevyslyšelo námitky přednosty okresního úřadu, nevyhovělo jeho žádosti o zjednání nápravy a na vyhlášce v celém rozsahu a v původním znění setrvalo. Okresní úřad proto výkon vyhlášky pozastavil podle §62 odst. 1 zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a po marném uplynutí lhůty, již městu Ostrovu poskytl ke zjednání nápravy, přednosta Okresního úřadu v Karlových Varech podal návrh na zrušení vyhlášky Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku města Ostrova přezkoumal a ve shodě s přednostou Okresního úřadu v Karlových Varech dospěl k závěru, že její ustanovení jsou v rozporu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a zákony. I když působnost §17 o omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku inkorporovaného do zákona o obcích novelou č. 279/1995 Sb. účinnou od 1. prosince 1995 nelze omezit jen na opatření proti negativním důsledkům provozování prostituce podle důvodové zprávy k zákonu a jakkoli není pochyb o tom, že nemírné pití alkoholu na očích veřejnosti je společensky škodlivým jevem, který bývá příčinou narušování veřejného pořádku a poškozuje dobré mravy v obci, je špatným příkladem a kazí děti a mládež, nelze obecně závaznými vyhláškami vydanými na základě tohoto zmocňovacího ustanovení regulovat činnosti, které jsou upraveny speciálním právním předpisem. V projednávaném případě jde o zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů. K využívání autobusových zastávek nutno podotknout, že lze stěží lidem bránit, aby se zde pokojně zdržovali i mimo vymezenou dobu. Navíc takto přísně stanovený účel užívání autobusových zastávek není ve stavebních povoleních a kolaudačních rozhodnutích obsažen. Lze ještě podotknout, že §85 stavebního zákona má jiný smysl, než který mu přičítá vyhláška. V tomto řízení jde v zásadě o posouzení otázky, má-li obec právo obecně závaznou vyhláškou zakázat na veřejně přístupných místech svého území konzumaci alkoholu. Je třeba uvést, že podle čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Rovněž Listina základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2 uvádí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Čl.4 odst. 1 pak stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Obecně závazná vyhláška města Ostrova č. 6/1996 z 11.7.1996 o některých opatřeních k zajištění veřejného pořádku je v rozporu s ustanoveními jak Ústavy a Listiny základních práv a svobod, tak zákonů, a proto ji Ústavní soud zrušil podle §70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti případu byly dostatečně zřejmy z listinných podkladů a protože se od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění věci, Ústavní soud od něj se souhlasem obou účastníků upustil podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 8. června 1999