ECLI:CZ:US:2000:1.US.122.2000
sp. zn. I. ÚS 122/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhod soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. H., zastoupeného JUDr. H. T., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 1999, čj. 1 Cao 113/99 - 28, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1999, čj. 26 Ca 21/99 - 11, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 2. 2000, která byla stejného dne podána k poštovní přepravě, jež došla Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2000, stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 12. 1998 o zastavení výplaty stěžovatelova starobního důchodu ode dne 3. 4. 1998 ve smyslu ustanovení §37 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro nesplnění podmínky k jeho výplatě podle §37 odst. 5 zákona a zároveň bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit přeplatek.
Stěžovatel je toho názoru, že oba obecné soudy, a to jak Městský soud v Praze, který rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, porušily jeho ústavně zaručená práva, která jsou zakotvena v článcích 26, 30 a 36 Listiny základních práv a svobod, když při rozhodování věci nepoužily vedle zákona č. 155/1995 Sb. dříve platný předpis, kterým je zákon č. 100/1988 Sb.
Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek, byl doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 27. 12. 1999 a ve stejný den nabyl právní moci. S přihlédnutím k tomuto zjištění, na něž nemělo vliv projednání před Nejvyšším soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že tato stížnost, která byla podána k poštovní přepravě dne 25. 2. 2000, nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být navrhována, byl den 24. 2. 2000.
Soudce zpravodaj musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu