ECLI:CZ:US:2000:1.US.2.2000
sp. zn. I. ÚS 2/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 1 Co 65/99 - 69, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 3. 1. 2000, označeným jako ústavní stížnost. Napadá v záhlaví uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 1999, čj. 37 C 35/98 - 49. Těmito rozsudky byla zamítnuta jeho žaloba proti žalovaným 1) V. s., a. s., Praha 1 a 2) B. G. H., a. s., Praha 9, o ochranu osobnosti, kterou se domáhal po žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky Kč 100 000,-- jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé od 1. 2. 1997 nejméně do 31. 10. 1998 neoprávněným užitím jeho jména v názvu hotelu v H. (okr. Třebíč), jehož je první žalovaný vlastníkem a druhý žalovaný provozovatelem a dále při souvisejících službách v reklamě a na hotelových výrobcích. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil, neboť podle jeho názoru jím bylo porušeno jeho ústavní právo zaručené článkem 10 odst. 1, 2 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje na ustanovení §11 občanského zákoníku, podle kterého má právo na ochranu své osobnosti, mj. i svého jména a dále na to, že ustanovení §13 odst. 1, 2 občanského zákoníku mu zaručuje domáhat se, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do jeho osobnostních práv a aby byly odstraněny následky těchto zásahů, včetně práva na přiměřené zadostiučinění. Těmto právům, která jsou v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, Vrchní soud náležitou právní ochranu neposkytl, ač tak podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod učinit měl, když podle stěžovatele vadné rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil a naopak je potvrdil, a to přes námitky, které v odvolání uplatnil a s nimiž se odvolací soud nevypořádal.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek Městského soudu v Praze, jako soudu prvního stupně, přezkoumal podle ustanovení §212 odst. 1 o. s. ř., jakož i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil podle ustanovení §219 o. s. ř., když neshledal předpoklady pro poskytnutí práva na ochranu podle ustanovení §13 odst. 1, 2 obč. zákoníku, přičemž vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Odvolací soud zaujal stanovisko, že důvodem k úspěšnosti uplatnění žaloby na ochranu osobnosti - jména - může být toliko neoprávněný zásah ze strany žalovaných, nesoucí znaky takového zásahu, jímž by žalovaní svá práva překročili a porušili povinnosti, a to takovým způsobem, že by zasáhli (na rozdíl od počínání, k němuž byl dán souhlas) do práva žalobce na jméno jednáním vykazujícím znaky snižování důstojnosti, vážnosti a cti. Takové znevážení jména žalobce jednáním ze strany žalovaných nebylo prokázáno a nebylo ani žalobcem tvrzeno. V této souvislosti odvolací soud poukázal na to, že nelze přehlédnout, že žalobce s dalším užíváním svého jména v názvu hotelu souhlasil za finanční náhradu, a že žalovaní po zjištění jeho nesouhlasu od užívání jeho jména upustili.
Ústavní soud musel v této věci konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním rozhodnutím. Zjišťuje však, zda napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, rozhodnutí obecných soudů, jakož i soudního spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 C 35/98, dospěl k závěru, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Svůj postup řádně odůvodnily, takže Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Má za to, že skutková zjištění v předmětné věci jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou především záležitostí obecných soudů. Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů Vrchního soudu v Praze. Námitkami stěžovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uplatněnými v odvolání, se odvolací soud řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal.
Vzhledem k tomu, že obsah spisu Městského soudu v Praze nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování sporu o ochranu osobnosti respektovaly též zásady obsažené v čl. 10 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, nelze ani z tohoto hlediska napadenému rozhodnutí nic vytknout.
Z těchto důvodů Ústavní soud návrh ústavní stížnosti stěžovatele považuje za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2000 JUDr. Vladimír Klokočka
předseda I. senátu Ústavního soudu