ECLI:CZ:US:2000:1.US.215.99
sp. zn. I. ÚS 215/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci stěžovatelky J. M., zastoupené JUDr. V. V., advokátkou, účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci a vedlejšího účastníka Z. Č. o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. l999, sp. zn. 8 Co 2308/98, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29.
1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, se zrušuje.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh ústavní stížnosti proti shora
citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, kterým bylo potvrzeno usnesení
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. l998, sp. zn.
E 1511/98, kterým nařídil okresní soud výkon rozhodnutí Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co
903/98, vyklizením nemovitosti v O. o výměře 400 m2, zapsaných na
LV č. 3648 pro k. ú. O. u Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci
a přestěhování stěžovatelky a všech, kdo s ní v nemovitosti bydlí,
do náhradního bytu v Jindřichově Hradci, sestávajícího ze dvou
místností a příslušenství.
V odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Českých
Budějovicích vycházel ze zjištění, že oprávněný Z. Č. doložil
návrhem nájemní smlouvy, že pro stěžovatelku je zajištěna bytová
náhrada, když okresní soud provedl ohledání zajištěného náhradního
bytu a zjistil, že se jedná o byt sestávající ze dvou místností
o rozměrech 795x375 cm a 375x295 cm, k bytu patří koupelna
o rozměrech 280x390 cm a WC, je zde zavedena voda a je přizpůsoben
k vytápění lokálním topidlem na pevná paliva. Na výzvu odvolacího
soudu pak oprávněný doložil nový návrh smlouvy o nájmu bytu ze dne
26. 11. l998 opatřený razítkem a podpisem pronajímatele, že
přenechává stěžovatelce do užívání byt o rozloze 62 m2,
sestávající ze dvou místností a příslušenství - WC a koupelny na
dobu neurčitou za nájemné ve výši Kč 650,-- měsíčně. Krajský soud
popřel důvodnost odvolání, ve kterém stěžovatelka namítala, že
soud nenavštívil byt, který v současné době užívá, ani jinak
nezjišťoval okolnosti potřebné pro posouzení přiměřenosti
náhradního bytu, který nelze považovat za rovnocenný bytu
vyklizovanému, který je bytem 5 + 1, a nelze ji proto přestěhovat
do bytu nižší kategorie o podstatně menší podlahové ploše. Krajský
soud dále konstatoval, že v souladu s ust. §340 odst. 2 o. s. ř.
okresní soud dovodil, že oprávněným zajištěná bytová náhrada
odpovídá exekučnímu titulu, kterým je v daném případě rozsudek
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 1. 1998, sp. zn.
4 C 990/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co 903/98, podle něhož
stěžovatelka měla povinnost vyklidit dům čp. 111 s parcelou č.
58/4 v k.ú. O. poté, co jí bude zajištěn náhradní byt. §712 odst.
2 obč. zákoníku vymezuje pojem náhradního bytu, přičemž pro určité
případy vymezuje kategorii i tzv. "přiměřeného náhradního bytu",
tedy bytu zásadně rovnocenného. Pro obě kategorie "přiměřeného
náhradního bytu" i "náhradního bytu" je podstatné, že náhradním
bytem je ten, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky
důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Krajský soud
konstatuje, že nalézací soud spojil povinnost stěžovatelky
vyklidit byt se zajištěním "náhradního bytu", umožnil tedy
oprávněnému zajistit byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě
a méně vybavený, případně i mimo obec, byť to ve výroku titulu
výkonu výslovně nezmínil. Krajský soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně, že oprávněným zajištěný náhradní byt je
odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, nevykazuje
žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem 1+1, umožňuje
lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí, neboť se jedná
o byt o rozloze 62 m2. Závěrem krajský soud uvedl, že rozhodnutí
soudu prvního stupně postupem dle §219 o. s. ř. potvrdil, aniž by
nařizoval jednání ve smyslu ust. §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že užívá část
rodinného domu, a to tři pokoje, halu a kuchyň s příslušenstvím,
stará se o dvě dcery, z nichž jedna je dosud nezletilá. Krajský
soud v Českých Budějovicích změnil rozsudkem ze dne 29. 4. 1998,
sp. zn. 8 Co 903/98, rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci
a rozhodl, že je povinna vyklidit dům čp. 111 s parcelou č. 58/IV
o výměře 400 m2 v O. do 15 dnů po zajištění náhradního bytu.
K návrhu oprávněného ze dne 22. 7. l998 nařídil Okresní soud
v Jindřichově Hradci výkon rozhodnutí usnesením ze dne 30. 7.
1999, sp. zn. E 1511/98, vyklizením povinné a přestěhováním do
náhradního bytu. Tomuto rozhodnutí vytýkala, že spis neobsahoval
žádnou nájemní smlouvu pro povinnou, nebylo uvedeno, která
zjištění soudu jsou ve vztahu k povinné a členům její domácnosti
rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající bytovou
náhradou ve smyslu §712 obč. zákoníku a že zajišťuje lidsky
důstojné ubytování povinné a členů její domácnosti, nebyl uveden
počet členů domácnosti povinné. Soudem ohledaný byt nebyl označen
tak, aby ho nebylo možné zaměnit za jiný - nebylo uvedeno jeho
číslo ani umístění v patře. Soud neznal okolnosti rozhodné pro
posouzení bytové potřeby povinné a členů její domácnosti,
k prohlídce náhradního bytu ji nepřizval a neumožnil jí, aby se
vyjádřila k důkazu o tom, že je pro ni zajištěn náhradní byt podle
vykonávaného rozsudku. Soudem ohledaný byt má zjevně menší
podlahovou plochu, nižší kvalitu a je bez vybavení, přestěhování
povinné do tohoto bytu by bylo v rozporu s výrokem vykonávaného
rozsudku. Po podání odvolání proti usnesení okresního soudu,
v němž poukázala na neexistenci nájemní smlouvy, předložil
oprávněný do spisu další návrh nájemní smlouvy ze dne 20. 7.
1998. Tento návrh nájemní smlouvy se však netýká bytu, který soud
ohledal, tento má rozlohu 62 m2, za vlastníka bytu je v něm
označen nevlastník. Proti vlastníku domu D., s. r. o., je Vrchním
soudem v Praze usnesením ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. Cmo 301/97,
vydáno předběžné opatření, jímž je této společnosti zakázáno
zatížit dům zástavním právem nebo jiným břemenem. Stěžovatelka
soudí, že tato okolnost znamená právní nejistotu o platnosti
nájemní smlouvy uzavřené v rozporu s uvedeným rozhodnutím.
Dále stěžovatelka uvedla, že během řízení u Krajského soudu
v Českých Budějovicích oprávněný opět změnil návrh nájemní smlouvy
obsažené ve spise a dne 2. 12. 1998 předložil další návrh nájemní
smlouvy ze dne 26. 11. l998 - o tomto nebyla vyrozuměna a nemohla
se k důkazu vyjádřit. Má za to, že odvolací soud se s jejími
důvody odvolání náležitě nevypořádal, zejména nedovodil, že
uvedený byt není náhradním bytem, jaký jí přiznává pravomocný
rozsudek, nařídil vyklizení povinné, aniž měl důkaz o zajištění
náhradního bytu, ohledaný byt nebyl přesně specifikovaný, soud
nezjistil, kolik členů její domácnosti se s ní bude do náhradního
bytu stěhovat a že návrhy nájemních smluv se liší od ohledaného
bytu v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Ze všech uvedených důvodů
má stěžovatelka za to, že soudy nerespektovaly její právo na rovné
postavení v řízení, její věc neprojednaly za její účasti a nedaly
jí možnost se vyjádřit k prováděným důkazům. Ústavou zaručená
práva byla porušena tím, že soudy připustily nařízení výkonu
rozhodnutí přesto, že jí oprávněným nebyla dána možnost, aby svoji
povinnost splnila ve lhůtě stanovené k tomu pravomocným rozsudkem
dobrovolně a dále přesto, že oprávněným nebyl zajištěn náhradní
byt, na jaký má stěžovatelka podle vykonávaného rozsudku právo.
Tím bylo dle stěžovatelky porušeno její ústavní právo podle čl.
7 - nedotknutelnost jejího soukromí, čl. 37 odst. 3 - právo na
rovnost v řízení a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
- právo na projednání věci za její přítomnosti u jednání a na
možnost vyjádřit se k prováděným důkazům. Požaduje tedy zrušení
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1.
1999, sp. zn. 8 Co 2308/98.
Ve svém doplnění ústavní stížnosti ze dne 15. 7. 1999
stěžovatelka uvedla, že se soudně domáhá předání bytu, který je
uveden v nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 1998, na jejímž základě
krajský soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,
protože zjistila, že tento byt fakticky neexistuje, neboť dle
nájemní smlouvy má sestávat ze dvou místností, nacházet se ve
druhém patře, mít příslušenství a rozlohu 62 m2. Je zřejmé, že
v rozporu s nájemní smlouvou došlo k záměně náhradního bytu, když
je jí nabízena jedna místnost bez příslušenství, v jiném poschodí,
o rozloze 40,9 m2, tedy nesplňuje požadavek ust. §712 obč.
zákoníku na lidsky důstojné bydlení stěžovatelky a členů její
domácnosti.
V dalším doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999
stěžovatelka dodala, že byla dne 15. 7. 1999 oprávněným a dalšími
soukromými osobami násilně vystěhována z domu v O. Část jejího
majetku byla umístěna do bytu o rozloze 40m2, sestávajícího ze
dvou místností a WC umístěného v chodbě sousedního bytu. Náhradní
byt jí byl zpřístupněn dne 23. 7. 1999 za přítomnosti znalce
z oboru stavebnictví a ekonomie, který ho shledal nezpůsobilý pro
bydlení. Dodala, že byt, kam jí oprávněný uložil její věci, není
bytem, který je uveden v návrhu smlouvy ze dne 26. 11. 1998
a rovněž není náhradním bytem, na který má podle pravomocného
rozsudku krajského soudu nárok, protože nesplňuje předpoklady
stanovené v ust. §712 obč. zákoníku, protože není bytem, který
zajišťuje lidsky důstojné bydlení pro ni a její dvě dcery.
V doplňku k ústavní stížnosti ze dne 15. 11. 1999 předložila
stěžovatelka vyjádření Městského úřadu, odboru výstavby a územního
plánu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. VúP:
3743/99Kr, z něhož vyplynulo, že inkriminovaný byt je podle normy
platné pro obytné domy určen pro ubytování jedné osoby. Dle
stěžovatelky tvoří její domácnost tři osoby, proto byt neodpovídá
ust. §712 obč. zákoníku, neboť podle velikosti a vybavení
nezajišťuje lidsky důstojné ubytování stěžovatelky a členů její
domácnosti. Závěrem uvedla, že nemůže byt užívat k bydlení,
s dcerami je dočasně ubytovaná v azylovém domově pro matky
s dětmi.
K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Krajský
soud v Českých Budějovicích, Okresní soud v Jindřichově Hradci
a vedlejší účastník Z. Č.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení
odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 1. 1999, sp. zn.
8 Co 2308/98 s tím, že ničeho nedoplňuje, neboť stěžovatelka pouze
v ústavní stížnosti opakuje svá stanoviska a argumenty, které
prezentovala již v řízení před soudy obou stupňů a dle jeho názoru
nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatelky, a proto
navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření
k doplnění ústavní stížnosti (podání stěžovatelky ze dne 15. 7.
1999) pak uvedl, že svým výše zmíněným rozsudkem vyjádřil svůj
právní názor, že uvedený byt je náhradním bytem, který
stěžovatelce jako povinné dle vykonávaného titulu náleží. Uvedl,
že námitky stěžovatelky uváděné v jejím doplňku návrhu na odklad
vykonatelnosti ze dne 15. 7. 1999 nebyly ani v další fázi
exekučního řízení prokázány, kdy odvolací soud svým rozhodnutím ze
dne 22. 7. 1999 sp. zn. 8 Co 1430/99 potvrzoval usnesení Okresního
soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 4. 1999, sp. zn.
E 1511/98, o zamítnutí povinné (stěžovatelky) na odklad výkonu
rozhodnutí, kterého se z uváděných důvodů domáhala.
Okresní soud v Jindřichově Hradci považuje ústavní stížnost
za nedůvodnou s tím, že stěžovatelce podle vykonávaného rozsudku
byla přiznána bytová náhrada ve formě náhradního bytu, nikoli
přiměřeného náhradního bytu a zcela odkazuje na své rozhodnutí.
Vedlejší účastník Z. Č. uvedl, že předmětný byt nemusí být
odpovídající bytovou náhradou, které se stěžovatelka opakovaně
domáhá, když podle pravomocných rozsudků nemá žádný nárok na
přiměřený náhradní byt, rovnocenný bytu, který dříve obývala. Je
toho názoru, že řada tvrzení stěžovatelky má vysloveně nepravdivý,
smyšlený a nepodložený charakter.
Na dotaz Ústavního soudu ohledně charakteru náhradního bytu
sdělil Městský úřad, odbor výstavby a územního plánu v J. H., že
jde o byt, který z hlediska stavebně technického vykazuje
v současné době závady bránící užívání a proto stavební úřad vydal
rozhodnutí o odstranění těchto závad. Po jejich odstranění lze byt
celoročně užívat. Velikostní kategorie bytu je 1+0, což znamená,
že by jej měla užívat jedna dospělá osoba (norma ČSN 734301 Obytné
budovy, která však není závazná).
Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti zjistil, že
byla podána včas a nemá formální nedostatky. Svůj návrh na zrušení
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1.
1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, zdůvodňuje jednak porušením svého
práva na nedotknutelnost svého soukromí podle čl. 7 Listiny
základních práv a svobod, jednak porušením svého práva na
spravedlivý proces. Stěžovatelka argumentuje tím, že okresní soud
neuvedl, která jeho zjištění jsou ve vztahu k ní a členům její
domácnosti rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající
bytovou náhradou ve smyslu ustanovení §712 obč. zákoníku a že
zajišťuje lidsky důstojné ubytování pro ni a členy její
domácnosti, když nebyl uveden počet členů její domácnosti.
Krajskému soudu potom vytýká, že se nevypořádal s důvody jejího
odvolání, zejména že nedovodil, že uvedený byt není náhradním
bytem, jaký jí přiznává pravomocný rozsudek, nezjistil, kolik
členů její domácnosti se s ní bude do náhradního bytu stěhovat
a návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu v rozloze
podlahové plochy o 10 m2.
Podle ustanovení §340 odst. 2 o. s. ř., ukládá-li
rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za
který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní
ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že
o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu
rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je
zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném
rozsudku. Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Jindřichově
Hradci, sp. zn. E 1511/98, zjistil, že Z. Č. jako oprávněný
prokázal zajištění bytové náhrady tím, že soudu předložil smlouvu
o nájmu bytu o rozloze 62 m2 , sestávající ze dvou místností
s příslušenstvím, tj. WC a koupelnou. Okresní soud provedl
ohledání předmětného zajištěného náhradního bytu a dovodil, že
zajištěný náhradní byt je odpovídající bytovou náhradou ve smyslu
§712 odst. 2 obč. zákoníku a svou velikostí a vybavením zajišťuje
lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Na
základě odvolání povinné (zde stěžovatelky) rozhodoval Krajský
soud v Českých Budějovicích, který usnesení soudu prvního stupně
potvrdil, neboť na jeho výzvu oprávněný doložil nový návrh smlouvy
o nájmu bytu ze dne 26. 11. 1998, z jejíhož obsahu odvolací soud
zjistil, že ve prospěch J. M. jako zájemce je přenecháván do
užívání byt o rozloze 62 m2, sestávající ze dvou místností
a příslušenství, na dobu neurčitou. Odvolací soud se ztotožnil se
soudem prvního stupně v tom, že oprávněným zajištěný náhradní byt
je odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, když
nevykazuje žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem
1+1, umožňuje lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §340
o. s. ř. a ustanovení §712 obč. zákoníku je povinností exekučního
soudu zkoumat, zda je oprávněným zajištěna bytová náhrada uvedená
ve vykonávaném rozsudku, tedy zda náhradní byt zajišťuje lidsky
důstojné ubytování. Za situace, kdy soud nařídí provedení výkonu
rozhodnutí vyklizením bytu a nezkoumá již, zda náhradní byt svou
velikostní kategorií zajišťuje pro tři osoby lidsky důstojné
ubytování, a zda je ho možno vůbec užívat, je třeba toto
rozhodnutí hodnotit jako odporující právu na soudní a jinou právní
ochranu podle čl. 36 a následující Listiny základních práv
a svobod, čl. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. V daném případě stěžovatelka napadenému
rozsudku krajského soudu vytýkala, že nedovodil, že uvedený byt
není náhradním bytem, který jí přiznává pravomocný rozsudek, že
návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu okresním
soudem v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Uvedla, že dne 15. 7.
1999 byla oprávněným násilně vystěhována z domu v O., část jejího
majetku byla umístěna v předmětném bytě a ona sama, vzhledem
k tomu, že byt nemůže užívat k bydlení, je dočasně ubytována
s dcerami v azylovém domově pro matky s dětmi. Městský úřad, odbor
výstavby a územního plánu v Jindřichově Hradci (po dotazu
Ústavního soudu) charakterizoval předmětný byt z hlediska stavebně
technického jako bránící užívání (bylo vydáno rozhodnutí
o odstranění závad bránících užívání) s tím, že danou velikostní
kategorii 1+0 by měla užívat jedna dospělá osoba. Stěžovatelkou
kontaktovaný znalec z oboru stavebnictví a ekonomie shledal byt
nezpůsobilý pro bydlení. Ústavním soudem je postup obou soudů
hodnocen jako porušující základní právo stěžovatelky na
spravedlivý proces podle čl. 36 a následující Listiny základních
práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti
vyhověl a napadený rozsudek zrušil (§82 odst. 1, odst. 3 písm. a)
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. srpna 2000