ECLI:CZ:US:2000:1.US.262.99
sp. zn. I. ÚS 262/99
Usnesení
I. ÚS 262/99
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatele Z. S., zast. Mgr. J. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. Nt 283/99, ze dne 4. 4. 1999, a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 484/99, ze dne 18. 5. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 5. 1999, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. Nt 283/99, ze dne 4. 4. 1999, a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 484/99, ze dne 18. 5. 1999. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byl dne 4. 4. 1999 stěžovatel vzat do vazby. V ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že postupem soudu byl porušen čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když od jeho zadržení do rozhodnutí soudu o vzetí do vazby uplynulo více jak 48 hodin (a to celkem 139 hodin a 50 minut). Podle názoru stěžovatele je do lhůty pro zadržení nutno započítat rovněž dobu, po kterou byl stěžovatel umístěn na detoxikačním oddělení Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kam byl převezen dne 30. 3. 1999, a setrval zde až do 3. 4. 1999 do 11:45 hodin. Poté byl předán na Obvodní úřad vyšetřování pro Prahu 1, kde mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 trestního zákona. Skutečnost, že s umístěním na detoxikačním oddělení souhlasil, o čemž podle soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 svědčí jeho podpis na lékařské zprávě, přičítá stěžovatel svému zdravotnímu stavu, když podle jeho názoru byl pod vlivem drog a neschopen sám se rozhodovat.
Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že k ústavní stížnosti není přiložena plná moc pro advokáta Mgr. J. V., a že tedy ústavní stížnost nemá všechny náležitosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví.
Proto byl právní zástupce stěžovatele přípisem ze dne 7. 7. 2000 Ústavním soudem na tento nedostatek upozorněn a byla mu stanovena 15denní lhůta pro jeho odstranění. Dopisem ze dne 18. 7. 2000 Mgr. J. V. Ústavnímu soudu sdělil, že v současné době není schopen plnou moc zajistit, neboť se mu nepodařilo se stěžovatelem spojit. Pokud se jedná o věc samotnou, trestní stíhání jeho klienta bylo dne 2. 12. 1999 zastaveno a právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 24. 12. 1999. Na základě tohoto sdělení vyzval Ústavní soud stěžovatele i jeho právního zástupce přípisem ze dne 28. 7. 2000, aby do 10 dnů doplnili ústavní stížnost o požadovanou plnou moc s upozorněním, že jinak je ústavní stížnost věcného projednání neschopná a může být podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani jeho právní zástupce ve stanovené lhůtě vytýkané nedostatky návrhu neodstranili, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. srpna 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu