ECLI:CZ:US:2000:1.US.293.2000
sp. zn. I. ÚS 293/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele Z. D., zastoupeného JUDr. K. N., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. 17 Co 577/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 12. 5. 2000.
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. 19 C 198/96, kterým bylo na návrh jeho bývalé manželky, výlučné nájemkyně třípokojového bytu č. 59 v domě na ul. S. 20 v Brně, upraveno užívání tohoto bytu tak, že bývalá manželka je oprávněna užívat místnost o obytné ploše 19,65 m2 a místnost o obytné ploše 12,08 m2, nacházející se proti vstupu do bytu a stěžovatel je oprávněn užívat místnost o obytné ploše 12,65 m2, nacházející se nalevo od vstupu do bytu; kuchyň a společné prostory jsou účastníci oprávněni užívat společně. Domnívá se, že napadený rozsudek nerespektuje omezení práva výlučné nájemkyně do doby, než zajistí pro něho a členy jeho domácnosti náhradní byt podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 1995, sp. zn. 17 Co 651/93, ale potvrzuje rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. 19 C 198/96, podle něhož se má nastěhovat do jednoho pokoje a již se nezmiňuje o tom, kam se má nastěhovat jeho současná rodina, tj. manželka a její dvě dcery ve věku 13 a 18 let. Z uvedených důvodů považuje rozsudek za nelidský a nedůstojný a je toho názoru, že ohrožuje harmonickou existenci jeho rodiny, uvádí ji do tísně a stresu. Míní, že uvedeným rozhodnutím byla porušena ústavně zaručená práva obsažená v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona a je zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých, a dále byla porušena Úmluva o právech dítěte.
K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není třetí instancí v systému obecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. zákonem o rodině nebo občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností rozhodnutí orgánu veřejné moci jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje námitky, které vznášel již v řízení před obecnými soudy, přičemž vlastní závěry ústavní stížnosti se jeví jako pouhá polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatele, že soudní rozhodnutí je nespravedlivé k jeho nynější rodině, respektive k jeho manželce a jejím dětem. Z odůvodnění rozsudku městského soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelova bývalá manželka bydlí ve dvoupokojovém bytě své matky, kde bydlí, kromě její matky, ona, její bratr a nezletilý stěžovatelův syn, jinou možnost bydlení nemá, když stěžovatel jí znemožňuje užívat předmětný byt. S bydlením současné manželky stěžovatele v předmětném bytě jako výlučná nájemkyně nesouhlasila. Jak již ve svém odůvodnění konstatoval krajský soud, stěžovatelova bývalá manželka je výlučnou nájemkyní předmětného bytu, ve výchově má stěžovatelova syna a při porovnání práva bývalé manželky v předmětném bytě bydlet při srovnání se skutečností, že stěžovatel založil novou rodinu, se kterou v bytě bydlí, je nutno dát přednost výlučné nájemkyni bytu a jejímu nezletilému dítěti. Ke stejnému závěru se po prostudování spisového materiálu přiklonil i Ústavní soud. Za dané situace není případné namítat porušení ochrany a práv dětí (čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluva o ochraně práv dítěte), když z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel má na mysli práva dětí své manželky a v případě pro něho a jeho nynější rodinu příznivého soudního rozhodnutí již nebere v úvahu, že by mohlo dojít k ohrožení práv jeho vlastního dítěte. Za daného stavu věci, z výše naznačených důvodů, nemohla být dotčena základní práva, jichž se stěžovatel dovolává. Vzhledem ke skutečnosti, že ve zkoumaném případě Ústavní soud nezjistil ani jiné porušení ústavních práv stěžovatele, nezbylo mu než návrh ústavní stížnosti pokládat za zjevně neopodstatněný.
Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu