ECLI:CZ:US:2000:1.US.311.2000
sp. zn. I. ÚS 311/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele P. B., zastoupeného Mgr. H. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 2 Cao 249/99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které podal k poštovní přepravě dne 20. 5. 2000.
Svým podáním se stěžovatel domáhá zrušení shora citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 1999, sp. zn. 43 Ca 139/99, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, kterým byl stěžovateli odňat invalidní částečný úrazový důchod.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní ústavní právo zaručené čl. 31 (právo na ochranu zdraví) a čl. 36 odst. l, 2 Listiny základních práv a svobod (právo na soudní ochranu).
Soudce zpravodaj z podání stěžovatele zjistil, že Ústavnímu soudu došla ústavní stížnost dne 22. 5. 2000 a k poštovní přepravě byla podána dne 20. 5. 2000, takže zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a ústavní stížnost byla podána opožděně. Ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta začala běžet v tomto případě dnem, kdy bylo rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno. V daném případě se jedná o rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 2 Cao 249/99, který byl stěžovateli doručen dne 7. 3. 2000. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy stěžovateli uběhla dnem 5. 5. 2000. Na tuto skutečnost měl povinnost upozornit stěžovatele již jeho právní zástupce, aby nedocházelo ke zbytečnému zahajování sporu. Ústavní soud se návrhem stěžovatele nezabývá, pokud návrh není vypracován advokátem, proto i jím stanovená lhůta k doplnění návrhu se vztahuje jen na odstranění nedostatků v právním zastoupení a nemá vliv na okolnost, že se potvrdilo, že původní návrh, doručený Ústavnímu soudu až dne 20. 5. 2000, byl podán opožděně.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo ani možno se zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2000
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu