ECLI:CZ:US:2000:1.US.416.98
sp. zn. I. ÚS 416/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti J. F., zastoupeného advokátem JUDr. L. H., proti rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové - vyrozumění o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 21 E 2008/98, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 1995, č.j. 11 Nc 354/95-22, a proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 1998, č.j. 10 C 88/95-63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojil stěžovatel proti postupu Okresního soudu v Hradci Králové s tvrzením, že tento soud porušil jeho základní práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod i Ústavou tím, že provedl nezákonné vyklizení bytu SBD Hradec Králové 2, v M. ulici č. 1315. Současně žádal, aby Ústavní soud vyklizení tohoto bytu zrušil, a tím obnovil práva stěžovatele tento byt užívat. V doplnění návrhu ze dne 4. 11. 1998 (sepsaném advokátem k výzvě Ústavního soudu o odstranění vad), stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost je podána proti rozhodnutím učiněným v řízení vedeném pod sp. zn. 21 E 2008/98 u Okresního soudu v Hradci Králové o výkonu rozhodnutí vyklizením povinného do náhradního bytu, napadl i vyrozumění téhož okresního soudu ze dne 10. 7. 1998 o vyklizení bytu, a navrhl, aby Ústavní soud "napadené rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové zrušil a uložil příslušnému soudu, aby ve věci dále jednal a rozhodl".
Ústavní soud měl i - přes doplnění ústavní stížnosti - nadále za to, že návrh stěžovatele má vady, pokud jde o tvrzení, v čem bylo porušeno základní právo stěžovatele nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, a pokud jde o přesné označení rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, a jehož zrušení se navrhuje. Proto byl stěžovatel prostřednictvím advokáta opětovně vyzván k jejich odstranění, na což reagoval podáním ze dne 27. 11. 1998. V něm zejména namítl, že rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové - vyrozuměním stěžovatele o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu v řízení, sp. zn. 21 E 2008/98, ze dne 10. 7. 1998, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 75 Ústavy ČR. Dále uvedl, že již v ústavní stížnosti ze dne 24. 9. 1998 byly předloženy "jako rozhodnutí, vůči kterým ústavní stížnost směřuje, tyto podklady:"
a) fotokopie vyrozumění sp. zn. 21 E 2008/98 ze dne 10. 7. 1998 Okresního soudu v Hradci Králové,
b) fotokopie usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č.j. 11 Nc 354/95-22 ze dne 17. 8. 1995,
c) fotokopie urgence o vyklizení kanceláří pro byty, přípis stěžovatele Okresnímu soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 1998,
d) rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 C 88/95-63 ze dne 18. 5. 1998,
e) fotokopie dopisu bývalého Městského národního výboru Hradec Králové z 19. 9. 1988,
f) fotokopie "doklady" z 1. 7. 1998 o úhradě nájmu ze 3. čtvrtletí 1998 v bytě, který je dotčen vyklizovacím rozhodnutím - M. 1315, Hradec Králové 2,
g) fotokopie dopisu stěžovatele ze dne 30. 7. 1998 na Krajské státní zastupitelství, Krajský soud, Okresní soud a všeobecnou zdravotní pojišťovnu (stížnost na odebrání léků).
Ústavní stížnost byla podána s odkazem na ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podmínkou této ústavní stížnosti je zásah orgánu veřejné moci, tedy akt autoritativním a právní mocí schopným způsobem zasahující do právní sféry fyzické nebo právnické osoby vydaný orgánem, jemuž je pravomoc k vydání takového aktu svěřena zákonem (k tomu srovnej např. usnesení č.1, sp. zn. III. ÚS 16/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky č. 7, díl I, r. 1997, C.H.BECK, str. 327-328). Vzhledem k tomu, že podklady stěžovatele uvedené shora pod písm. c), e), f) a g), přestože jsou jím označeny jako rozhodnutí, takový charakter zjevně nemají, nezabýval se Ústavní soud částí ústavní stížnosti směřující proti těmto aktům "soukromoprávní povahy", neboť ve vztahu k nim nelze podání stěžovatele za návrh na zahájení řízení považovat.
Pokud jde o další podklady uvedené shora pod písm. a), b) a d) označené stěžovatelem již správně za rozhodnutí, které lze za zásahy orgánů veřejné moci považovat, dospěl Ústavní soud k dále uvedeným závěrům.
Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 1995, sp. zn. 11 NC 354/95, kterým jmenovaný soud vyslovil svoji místní nepříslušnost, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 1998, sp. zn. 10 C 88/95, o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti nájemní smlouvy ze dne 13. 12. 1994, nejsou rozhodnutími, proti kterým není odvolání dle ust. §202 o.s.ř. přípustné. Ústavní stížnost proti nim je nepřípustná (viz ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), neboť - jak bylo zjištěno ze spisu zn. 11 Nc 354/95 Okresního soudu v Hradci Králové - obě rozhodnutí jsou pravomocná, aniž by předtím byla napadena odvoláním. Oproti tomu poslední z napadených rozhodnutí, totiž vyrozumění o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 21 E 2008/98, kterým byl stěžovatel jako povinný zpraven zejména o době, kdy bude provedeno vyklizení jeho bytu, však je - bez ohledu na to, jak je soud označil - rozhodnutím (usnesením), proti kterému není dle ust. §202 o.s.ř. odst. 2 písm. a) odvolání přípustné, neboť se jím upravuje pouze vedení řízení. Z toho důvodu se Ústavní soud dále zabýval již pouze tou částí ústavní stížnosti, která směřuje proti uvedenému rozhodnutí (vyrozumění) ze dne 10. 7. 1998 vedeném proti jeho osobě.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 21 E 2008/98. Z něho - ve spojení se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 8 E 198/92 - zjistil, že vyrozumění Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. 21 E 2008/98, bylo doručeno stěžovateli dne 23. 7. 1998, kdy je převzal osobně u Okresního soudu v Hradci Králové (viz protokol ze dne 23. 7. 1998 podepsaný stěžovatelem na čísle listu 21 E 2008/98-175). Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze podat ústavní stížnost do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákona k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Vyrozumění Okresního soudu v Hradci Králové je nutno, jak již bylo výše uvedeno, považovat bez ohledu na jeho označení za rozhodnutí, neboť bylo vydáno v řízení vedeném u orgánu veřejné moci na základě zákonné povinnosti uložené mu procesním právním předpisem upravujícím průběh řízení, v daném případě na základě povinnosti stanovené občanským soudním řádem pro řízení o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. I když se jedná - svou povahou - o rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné, je třeba i na posouzení včasnosti ústavní stížnosti (proti němu) aplikovat ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. upravující procesní lhůtu k jejímu podání; toto rozhodnutí ("vyrozumění") je totiž rozhodnutím o prostředku k ochraně práva v tom smyslu, že právě zákon ukládá soudu provádějícímu výkon rozhodnutí povinnost je vydat proto, aby průběh vyklizení byl transparentní, a aby byla šetřena práva povinného, který např. může předejít nucenému vyklizení tím, že sám dobrovolně byt vyklidí a své věci přestěhuje do náhradního bytu či místnosti k náhradnímu ubytování. Protože je není možné napadnout opravným prostředkem, je rozhodnutím jediným, a tudíž posledním ve smyslu uvedeného ustanovení. Stanovení 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti totiž sleduje ten účel, aby se stěžovatel domáhal ochrany svých práv u Ústavního soudu v uvedené zákonné lhůtě ode dne, kdy se o rozhodnutí či jiném zásahu orgánu státní moci, zasahujícím do jeho ústavně zaručených práv a svobod, dozví.
Vzhledem k tomu měla být ústavní stížnosti proti napadenému vyrozumění Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 7. 1998, podána nejpozději dne 21. 9. 1998. (Jde o první pracovní den po 20. 9. 1998, který byl šedesátým dnem lhůty k podání ústavní stížnosti, leč nebyl dnem pracovním.) Poněvadž stěžovatel předal k poštovní přepravě první podání své ústavní stížnost až dne 24. 9. 1998, je ústavní stížnost v tomto směru opožděná.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost zčásti jako nepřípustný návrh, zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. 12. 2000
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj